Page 26 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 12/2018
P. 26
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 12/2018
LOUŽNICKÉ TRADICE
VELIKONOCE 2018
4. Neděle – 25. 3. 2018 KVĚTNÁ NEDĚLE - Týden před Velikonocemi je ve
znamení Květné neděle, je to poslední den před nastávajícím pašijovým týdnem.
Oblíbeným zvykem tohoto dne je trhání ratolestí, u nás obvykle proutků "kočiček".
Ty se pak světí v kostele. V některých oblastech se větvičky jívy svazují do velkých
svazků zvaných "palmy", obdobné pugétky se podle krajových zvyklostí nazývají též
"košťata", "ráhna" či "jehnídy".
Tento den se nesmělo péct, protože by se zapekl květ na stromech a neurodilo by
se ovoce. Lidé si oblékali nové šaty, aby v nich člověk vykvetl.
Pondělí 26.3.2018 - MODRÉ PONDĚLÍ - Vrcholil půst na stole dominovaly
brambory a podmáslí, zelí, hrách, jáhly a čočka. Modré pondělí je posledním
masopustním pondělím. Kostely se v tento den zdobily modrým, respektive fialovým
suknem. Původ přívlastku "modré" je však nutné hledat jinde. Jedná se totiž o
doslovný překlad německého "blauer Montag", kde se slovu "blau" připisuje také
význam "podnapilý, neschopný práce (po nedělní pitce)". Podle tradice bylo v tento
den lidem zapovězeno vykonávat jakoukoliv práci. Podobně jako v následující den, v
úterý, které nese přívlastek "Šedivé", se ani k Modrému pondělí nepojí žádné obřady
Úterý 27.3.2018 - ŠEDIVÉ ÚTERÝ - V tomto období se
nosí bílá barva, barva světla, barva, která připomíná
roucha, která si oblékali nově pokřtění v prvotní církvi,
aby symbolizovala nový život. Tyto dva dny (Modré
pondělí a Šedivé úterý) nebyly v lidových zvycích nijak
bohaté a ani z náboženského hlediska nehrály tak velkou
roli jako dny nadcházející. O Šedivém úterý hospodyňky
uklízely a vymetaly pavučiny.
Středa 28.3.2018 - ŠKAREDÁ STŘEDA - Na škaredou
středu se nesmíte mračit, jinak se budete mračit každou
středu v roce.
Pověra říká, že se tak nazývá proto, že se Jidáš v ten den
škaredil na Krista. Musíme si dávat pozor, abychom se po
celou středu usmívali. Kdo se toho dne mračí, ten se bude
škaredit po všechny dny v roce.
Na Škaredou středu začínaly tři přísné postní dny. Ženy se oblékaly do tmavých obleků. Končila všechna společenská
posedávání, muži omezili kouření a pití. Hlavním pokrmem byla čočka a hrách. Začínala se již také malovat vejce, aby
byla připravena na pomlázku.
Se jménem Jidáše je také spojen zvyk ,, honění Jidáše". Patří mezi nejstarší velikonoční české hry. Z původního
náboženského obřadu se vyvinula dětská hra s popěvky namířenými proti Jidáši a židům, kteří ukřižovali Krista. Tyto
písničky se shodují s dnešními dětskými říkadly. Podrobnější zprávy máme až z počátku 19. století od Krolmuse. Deseti
až dvanáctiletí chlapci stáli při mši u oltáře. Ke konci mše dal kněz pokyn k útěku Jidášovi. Byl to předem určený
chlapec, který měl většinou rezavé vlasy. Ten vyběhl z kostela ven a ostatní děti honem
běžely za ním a hnaly ho s řehtačkami a klapačkami před sebou. Tyto honičky byly
spojeny s koledou. Dostávali většinou sušené ovoce nebo drobné peníze, které se
vhodily do hloučku dětí. Honění se opakovalo na Zelený čtvrtek i na Velký pátek.
Koledy, které se zpívaly o Jidáši : ,,Ó Jidáši nevěrný! Cos učinil, žes svého mistra
židům prozradil. Musíš za to šlapat bláto, co nejvíce do čepice. My Jidáše honíme,
klekání zvoníme. Kyrie eleyson!"
Nástroje používané k nahrazení hlasu zvonů, které v této době odlétly do Říma, měly různé
názvy. Byly to řehtačky (hrklávky), klapadla, valchy a tragače. Například klapačka je na malém držadle připevněné
prkénko, na něm se uprostřed okolo osy otáčí kladívko, tluče na prkénko vpřed i vzad. Tragač byla větší valcha, jehož
válec se otáčí pomocí uprostřed upevněného válce. Drží se a jede se s ním po zemi jako s trakařem.
(foto 1: Anežka Koudelková - Tomešová ve svátečním Prostějovském kroji, foto 2: Vojta Rajtr, Jana Hrubá, Dáda
Rajtrová, Jana Špidlenová – Velikonoce 1979)
26
LOUŽNICKÉ TRADICE
VELIKONOCE 2018
4. Neděle – 25. 3. 2018 KVĚTNÁ NEDĚLE - Týden před Velikonocemi je ve
znamení Květné neděle, je to poslední den před nastávajícím pašijovým týdnem.
Oblíbeným zvykem tohoto dne je trhání ratolestí, u nás obvykle proutků "kočiček".
Ty se pak světí v kostele. V některých oblastech se větvičky jívy svazují do velkých
svazků zvaných "palmy", obdobné pugétky se podle krajových zvyklostí nazývají též
"košťata", "ráhna" či "jehnídy".
Tento den se nesmělo péct, protože by se zapekl květ na stromech a neurodilo by
se ovoce. Lidé si oblékali nové šaty, aby v nich člověk vykvetl.
Pondělí 26.3.2018 - MODRÉ PONDĚLÍ - Vrcholil půst na stole dominovaly
brambory a podmáslí, zelí, hrách, jáhly a čočka. Modré pondělí je posledním
masopustním pondělím. Kostely se v tento den zdobily modrým, respektive fialovým
suknem. Původ přívlastku "modré" je však nutné hledat jinde. Jedná se totiž o
doslovný překlad německého "blauer Montag", kde se slovu "blau" připisuje také
význam "podnapilý, neschopný práce (po nedělní pitce)". Podle tradice bylo v tento
den lidem zapovězeno vykonávat jakoukoliv práci. Podobně jako v následující den, v
úterý, které nese přívlastek "Šedivé", se ani k Modrému pondělí nepojí žádné obřady
Úterý 27.3.2018 - ŠEDIVÉ ÚTERÝ - V tomto období se
nosí bílá barva, barva světla, barva, která připomíná
roucha, která si oblékali nově pokřtění v prvotní církvi,
aby symbolizovala nový život. Tyto dva dny (Modré
pondělí a Šedivé úterý) nebyly v lidových zvycích nijak
bohaté a ani z náboženského hlediska nehrály tak velkou
roli jako dny nadcházející. O Šedivém úterý hospodyňky
uklízely a vymetaly pavučiny.
Středa 28.3.2018 - ŠKAREDÁ STŘEDA - Na škaredou
středu se nesmíte mračit, jinak se budete mračit každou
středu v roce.
Pověra říká, že se tak nazývá proto, že se Jidáš v ten den
škaredil na Krista. Musíme si dávat pozor, abychom se po
celou středu usmívali. Kdo se toho dne mračí, ten se bude
škaredit po všechny dny v roce.
Na Škaredou středu začínaly tři přísné postní dny. Ženy se oblékaly do tmavých obleků. Končila všechna společenská
posedávání, muži omezili kouření a pití. Hlavním pokrmem byla čočka a hrách. Začínala se již také malovat vejce, aby
byla připravena na pomlázku.
Se jménem Jidáše je také spojen zvyk ,, honění Jidáše". Patří mezi nejstarší velikonoční české hry. Z původního
náboženského obřadu se vyvinula dětská hra s popěvky namířenými proti Jidáši a židům, kteří ukřižovali Krista. Tyto
písničky se shodují s dnešními dětskými říkadly. Podrobnější zprávy máme až z počátku 19. století od Krolmuse. Deseti
až dvanáctiletí chlapci stáli při mši u oltáře. Ke konci mše dal kněz pokyn k útěku Jidášovi. Byl to předem určený
chlapec, který měl většinou rezavé vlasy. Ten vyběhl z kostela ven a ostatní děti honem
běžely za ním a hnaly ho s řehtačkami a klapačkami před sebou. Tyto honičky byly
spojeny s koledou. Dostávali většinou sušené ovoce nebo drobné peníze, které se
vhodily do hloučku dětí. Honění se opakovalo na Zelený čtvrtek i na Velký pátek.
Koledy, které se zpívaly o Jidáši : ,,Ó Jidáši nevěrný! Cos učinil, žes svého mistra
židům prozradil. Musíš za to šlapat bláto, co nejvíce do čepice. My Jidáše honíme,
klekání zvoníme. Kyrie eleyson!"
Nástroje používané k nahrazení hlasu zvonů, které v této době odlétly do Říma, měly různé
názvy. Byly to řehtačky (hrklávky), klapadla, valchy a tragače. Například klapačka je na malém držadle připevněné
prkénko, na něm se uprostřed okolo osy otáčí kladívko, tluče na prkénko vpřed i vzad. Tragač byla větší valcha, jehož
válec se otáčí pomocí uprostřed upevněného válce. Drží se a jede se s ním po zemi jako s trakařem.
(foto 1: Anežka Koudelková - Tomešová ve svátečním Prostějovském kroji, foto 2: Vojta Rajtr, Jana Hrubá, Dáda
Rajtrová, Jana Špidlenová – Velikonoce 1979)
26
