Page 30 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 12/2018
P. 30
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 12/2018
LOUŽNICKÁ HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
ROK 1938
MOBILISAZE
Jako úder hromu působí tato zpráva na naše obyvatelstvo. Silnice ve vsi rázem oživla hloučky debatujících občanů.
Nálada všech a zvlášť těch, kterých se mobilizační rozkaz netýká jest velmi bojovná a tito by chtěli řezat do toho jen
řezat. Budiž zde poznamenáno, že tito lidé, kteří měli nejbojovnější náladu v této době, za týden, pak když se zdálo, že
válka je neodvratná, byli první, kteří odsud utíkali dále do nitra Čech ve strachu o své vzácné životy. Takových hrdinů
bylo v naší obci několik.
V sobotu ráno nastává odchod mobilizovaných. Většina použila příležitosti majitelů aut a těmito jsou odváženi do
Brodu.
Pisatel těchto řádků rukoval do Trenčína na Slovensko. Nálada mobilizovaných byla většinou nadšená pro hájení našich
hranic.
Současně s mobilizací záložníků, nařízena jest mobilizace koní a
automobilů.
Tato postihla jen Vojtěcha Linku a to musel odvésti oba dva koně a
nákladní auto.
V této době nastává pak hromadné stěhování českých rodin ze
zněmčeného území. Desítka nákladních aut projíždí naší vesnicí denně
s nábytkem. Všichni odjíždí dále do vnitra Čech. A nejsou to jen Češi.
Kteří opouští zněmčené území, jest mezi nimi i mnoho Němců, kteří
nesouhlasili s politikou Konráda Heinleina. Následkem tohoto
stěhování přibylo do naší obce mnoho uprchlých rodin, které zaplnili,
kde jakou prázdnou světnici.
Někteří uprchlíci byli ubytováni v Loužnici jen přechodně a byli to
ponejvíce rodiny sklářů zaměstnaných ve sklárně Ing. Strnada v Jablonci. Tito skláři se kolem vánoc odstěhovali do
Mnichova Hradiště, kde zmíněný Ing. Strnad zakoupil a znovu zřídil bývalou sklárnu Kopalovou.
Týden od 26 tého září do 2 října byl přímo
dramatický na události.
Na návrh Musoliniho odkládá Hitler svoji
mobilizaci o 24 hodin a přistupuje k jeho návrhu
na svolání „čtyř“ tj. scházejí se v Mnichově
představitelé čtyř států Anglie, Francie, Italie a
Německa čili A. Hitler, B. Mussolini, N.
Chamberlain a E. Daladier. A tam se stalo, co
bychom v dějinách národů marně hledali. Zrazeni
svým spojencem, tou dvacet let šlechetnou
Francií, byli jsme uznáni co Kazimírové Evropy a
nám nadiktováno do 10. října podstoupiti
Německu určité části území.
Tamtéž byli stanoveny příští hranice naše
s Německem. Současně bylo nám nařízeno
vyhověti požadavkům dalších našich sousedů
Polska a Maďarska. V pádu neuposlechnutí
tohoto diktátu bylo nám pohrozeno společnou
vojenskou akcí (všech 4 mocností) vůči nám. Vláda naší republiky obdržela tato rozhodnutí a uvážila všecky okolnosti a
po uvědomění naší úplné isolací podrobuje se tomuto diktátu. To se stalo dne 30. září 1938 v pátek.
Tato osudná zpráva byla oznámena občanstvu rozhlasem odpoledne po 5-ti hodinách
Jak působila tato zvěst na nervy a duši našeho lidu, lze si představit.
Někdo nadával, jedni vládě, druhý Benešovi, ten opět agrárníkům, mnohým draly se slzy do očí, ale všem bylo smutno
a všichni byli si vědomi velké nespravedlnosti, která byla vůči nám spáchána.
Před tímto rozhodujícím dnem tj. ve čtvrtek ráno od 3 hodin do 6-ti ráno procházelo naší obcí směrem k hranicím
vojsko, většinou pěchota.
Foto: nákladní automobil pod Loužnicí, setkání „Čtyř“
Pokračování příště……
30
LOUŽNICKÁ HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
ROK 1938
MOBILISAZE
Jako úder hromu působí tato zpráva na naše obyvatelstvo. Silnice ve vsi rázem oživla hloučky debatujících občanů.
Nálada všech a zvlášť těch, kterých se mobilizační rozkaz netýká jest velmi bojovná a tito by chtěli řezat do toho jen
řezat. Budiž zde poznamenáno, že tito lidé, kteří měli nejbojovnější náladu v této době, za týden, pak když se zdálo, že
válka je neodvratná, byli první, kteří odsud utíkali dále do nitra Čech ve strachu o své vzácné životy. Takových hrdinů
bylo v naší obci několik.
V sobotu ráno nastává odchod mobilizovaných. Většina použila příležitosti majitelů aut a těmito jsou odváženi do
Brodu.
Pisatel těchto řádků rukoval do Trenčína na Slovensko. Nálada mobilizovaných byla většinou nadšená pro hájení našich
hranic.
Současně s mobilizací záložníků, nařízena jest mobilizace koní a
automobilů.
Tato postihla jen Vojtěcha Linku a to musel odvésti oba dva koně a
nákladní auto.
V této době nastává pak hromadné stěhování českých rodin ze
zněmčeného území. Desítka nákladních aut projíždí naší vesnicí denně
s nábytkem. Všichni odjíždí dále do vnitra Čech. A nejsou to jen Češi.
Kteří opouští zněmčené území, jest mezi nimi i mnoho Němců, kteří
nesouhlasili s politikou Konráda Heinleina. Následkem tohoto
stěhování přibylo do naší obce mnoho uprchlých rodin, které zaplnili,
kde jakou prázdnou světnici.
Někteří uprchlíci byli ubytováni v Loužnici jen přechodně a byli to
ponejvíce rodiny sklářů zaměstnaných ve sklárně Ing. Strnada v Jablonci. Tito skláři se kolem vánoc odstěhovali do
Mnichova Hradiště, kde zmíněný Ing. Strnad zakoupil a znovu zřídil bývalou sklárnu Kopalovou.
Týden od 26 tého září do 2 října byl přímo
dramatický na události.
Na návrh Musoliniho odkládá Hitler svoji
mobilizaci o 24 hodin a přistupuje k jeho návrhu
na svolání „čtyř“ tj. scházejí se v Mnichově
představitelé čtyř států Anglie, Francie, Italie a
Německa čili A. Hitler, B. Mussolini, N.
Chamberlain a E. Daladier. A tam se stalo, co
bychom v dějinách národů marně hledali. Zrazeni
svým spojencem, tou dvacet let šlechetnou
Francií, byli jsme uznáni co Kazimírové Evropy a
nám nadiktováno do 10. října podstoupiti
Německu určité části území.
Tamtéž byli stanoveny příští hranice naše
s Německem. Současně bylo nám nařízeno
vyhověti požadavkům dalších našich sousedů
Polska a Maďarska. V pádu neuposlechnutí
tohoto diktátu bylo nám pohrozeno společnou
vojenskou akcí (všech 4 mocností) vůči nám. Vláda naší republiky obdržela tato rozhodnutí a uvážila všecky okolnosti a
po uvědomění naší úplné isolací podrobuje se tomuto diktátu. To se stalo dne 30. září 1938 v pátek.
Tato osudná zpráva byla oznámena občanstvu rozhlasem odpoledne po 5-ti hodinách
Jak působila tato zvěst na nervy a duši našeho lidu, lze si představit.
Někdo nadával, jedni vládě, druhý Benešovi, ten opět agrárníkům, mnohým draly se slzy do očí, ale všem bylo smutno
a všichni byli si vědomi velké nespravedlnosti, která byla vůči nám spáchána.
Před tímto rozhodujícím dnem tj. ve čtvrtek ráno od 3 hodin do 6-ti ráno procházelo naší obcí směrem k hranicím
vojsko, většinou pěchota.
Foto: nákladní automobil pod Loužnicí, setkání „Čtyř“
Pokračování příště……
30
