Page 27 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 36/2016
P. 27
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 36/2016
PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI V LOUŽNICI
Myslíte si, že u nás není nic zajímavého? Že jsme jen obec, kterou protíná mezinárodní silnice I/10?
Tak to jste na omylu, v této rubrice Vám přinášíme zajímavosti z přírody v naší obci, ať už se jedná o faunu, floru či
geologii. Pokud o něčem zajímavém sami víte, budeme rádi, když se s námi podělíte. Je důležité znát naši krajinu a
obec, abychom ji také mohli chránit a být na ni pyšní.
Za našeho dětství byla Loužnice plná vlaštovek, na podzim jich bylo plné elektrické
vedení, před odletem na jih. Během prázdnin létaly kolem koupaliště a chytaly mouchy
či se jen při letu napily.
Pak najednou někam zmizely a dlouhou dobu nebyly vlaštovky vidět, jen Jiřičky.
Nyní už zde máme malou populaci vlaštovek, opět do Loužnice našly cestu a vyvedly zde mláďata
VLAŠTOVKY
Vlaštovka obecná, známá jako posel jara, patří do čeledi vlaštovkovitých. Určitě znáte i její příbuznou
jiřičku obecnou, se kterou ji můžete zaměnit. Vlaštovku však vždy prozradí její červené hrdlo a dlouhý
vykrojený ocas.
Včetně dlouhého, hluboce vidlicově vykrojeného ocasu je vlaštovka asi 18 cm dlouhá, má štíhlé, aerodynamicky
stavěné tělo a relativně dlouhá zašpičatělá křídla. Je tedy výborně přizpůsobena pohybu ve vzduchu, létá rychle,
obratně a přímočaře. Při pohledu shora se hřbetní strana blyští kovově namodralým leskem černého peří, zdola zasvítí
bělavá břišní strana s červenohnědým, černě lemovaným hrdlem. Skvrnu stejné barvy má vlaštovka i na čele. Na
ocasních perech před koncem ocasu najdete řadu bílých skvrn. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Samečka lze odlišit
jen podle delších ocasních per. Prachový šat tvoří dlouhá šedá pera a mláďata jsou na svrchní straně i hrdle zbarvena
matněji.
Hlavním rozdílem od příbuzné jiřičky tedy je červené hrdlo a čelo. Jiřička má také ocas jen lehce vykrojený, celou
spodní stranu čistě bílou a má bílou skvrnu nad ocasem, tedy na partii nazývané kostřec.
Vlaštovka je rozšířena po celém území Evropy, ve velké části Asie, v Severní Americe a v severní Africe. V posledních
letech však došlo v rámci celé Evropy k výraznému poklesu početnosti tohoto druhu. Přestože jsou známy některé
hlavní příčiny tohoto úbytku, nedokáží jej evropští ornitologové zatím uspokojivě vysvětlit. Jako hlavní příčiny se jeví
změny prostředí a používání pesticidů. Je potřeba zjistit, zda celkový úbytek je způsoben sníženou hnízdní úspěšností
nebo nižší mírou přežívání, popř. kombinací těchto faktorů. Dlouhodobě známými příčinami poklesu početnosti jsou
také ztráty v průběhu tahu a na afrických zimovištích. Nechvalně proslulou se v tomto směru stala nigerijská vesnice
Ebbaken, kde bylo koncem 80. let minulého století za jedinou zimu zabito a snězeno 200 tisíc vlaštovek.
Dříve se i nad našimi městy a vesnicemi proháněla početná hejna těchto užitečných letců, ale dnes jich i u nás můžeme
pozorovat podstatně méně.
Vlaštovky původně hnízdily ve skalách, teprve později se sblížily s člověkem a staly se doslova venkovským ptákem.
Nyní jsou při hnízdění zcela závislé na existenci lidských staveb, protože hnízda přilepují pod krovem na stěny uvnitř
domů, u stropu stájí, dokonce i v místnostech, kde se zdržují lidé. Natolik přivykly přítomnosti člověka, že se ho nebojí.
V minulých letech, kdy si mohlo v každém chlévě postavit hnízdo i několik párů, byly mnohem hojnější. Dnes při
odlišném způsobu hospodaření o tuto možnost přicházejí, musí se tak spokojit s otevřenými chodbami domů, sklepy,
dílnami či průjezdy. Můžeme se s nimi proto setkat i ve městech. Například v Praze zaznamenali ornitologové vlaštovčí
hnízda mimo jiné i v chodbě domu, který se pravidelně na noc zavíral a zase brzy ráno otevíral nebo ve strojovně
výtahu na střeše panelového domu.
Miskovité, shora otevřené hnízdo slepují vlaštovky obecné z hrudek bláta a vystýlají ho peřím, chmýřím a suchými
stébly. Na jeho stavbu musí použít asi 1200 hrudek bláta promíseného se slinami. Upozornila bych ještě na odlišnosti
hnízda jiřičky, které by se mohlo zdát podobné - jiřičky však mají hnízdo až na vletový otvor zcela
uzavřené a bývá umístěno vně budov.
Vlaštovky jsou tažní ptáci. Přilétají k nám už koncem března a do svých zimovišť ležících v
rovníkové a jižní Africe odlétají ve velkých hejnech v září. Před odletem se shromažďují například
na drátech vysokého napětí, v tuto dobu se dají celkem snadno pozorovat.
Poněvadž loví potravu ve vzduchu, jsou velmi závislé na počasí. Když nastanou dlouho trvající
deště, trpí vlaštovky hladem, protože hmyz nelétá a ony se jinak živit neumí. Pokud k takové
situaci dojde v době tahu, kdy je spotřeba energie nepoměrně vyšší, může dojít k úplné katastrofě
- vlaštovky houfně hynou.
Jako potrava slouží vlaštovkám "vzdušný plankton", tedy drobný až středně velký hmyz, který létá
nebo je pasivně unášen větrem či vzdušnými proudy. Během léta pochytá vlaštovka půl miliónu
much, motýlků a jiného hmyzu.
Na jarní přílet vlaštovek ze zimovišť se většinou těšíme, protože je považujeme za symbol jara. Tohle však neplatilo
vždy. U starých Římanů patřily vlaštovky mezi ptáky, kteří nevěstili nic dobrého. Německý reformátor
Martin Luther je dokonce považoval za ptáky, kteří přinášejí zlo. V 16. století byla vlaštovka v
Norimberku vyňata ze seznamu chráněných ptáků a měla být hubena. Naštěstí to asi nevzali moc vážně,
a tak i dnes přes všechny výše uvedené problémy můžeme vlaštovku poměrně běžně vidět i u nás.
27
PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI V LOUŽNICI
Myslíte si, že u nás není nic zajímavého? Že jsme jen obec, kterou protíná mezinárodní silnice I/10?
Tak to jste na omylu, v této rubrice Vám přinášíme zajímavosti z přírody v naší obci, ať už se jedná o faunu, floru či
geologii. Pokud o něčem zajímavém sami víte, budeme rádi, když se s námi podělíte. Je důležité znát naši krajinu a
obec, abychom ji také mohli chránit a být na ni pyšní.
Za našeho dětství byla Loužnice plná vlaštovek, na podzim jich bylo plné elektrické
vedení, před odletem na jih. Během prázdnin létaly kolem koupaliště a chytaly mouchy
či se jen při letu napily.
Pak najednou někam zmizely a dlouhou dobu nebyly vlaštovky vidět, jen Jiřičky.
Nyní už zde máme malou populaci vlaštovek, opět do Loužnice našly cestu a vyvedly zde mláďata
VLAŠTOVKY
Vlaštovka obecná, známá jako posel jara, patří do čeledi vlaštovkovitých. Určitě znáte i její příbuznou
jiřičku obecnou, se kterou ji můžete zaměnit. Vlaštovku však vždy prozradí její červené hrdlo a dlouhý
vykrojený ocas.
Včetně dlouhého, hluboce vidlicově vykrojeného ocasu je vlaštovka asi 18 cm dlouhá, má štíhlé, aerodynamicky
stavěné tělo a relativně dlouhá zašpičatělá křídla. Je tedy výborně přizpůsobena pohybu ve vzduchu, létá rychle,
obratně a přímočaře. Při pohledu shora se hřbetní strana blyští kovově namodralým leskem černého peří, zdola zasvítí
bělavá břišní strana s červenohnědým, černě lemovaným hrdlem. Skvrnu stejné barvy má vlaštovka i na čele. Na
ocasních perech před koncem ocasu najdete řadu bílých skvrn. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Samečka lze odlišit
jen podle delších ocasních per. Prachový šat tvoří dlouhá šedá pera a mláďata jsou na svrchní straně i hrdle zbarvena
matněji.
Hlavním rozdílem od příbuzné jiřičky tedy je červené hrdlo a čelo. Jiřička má také ocas jen lehce vykrojený, celou
spodní stranu čistě bílou a má bílou skvrnu nad ocasem, tedy na partii nazývané kostřec.
Vlaštovka je rozšířena po celém území Evropy, ve velké části Asie, v Severní Americe a v severní Africe. V posledních
letech však došlo v rámci celé Evropy k výraznému poklesu početnosti tohoto druhu. Přestože jsou známy některé
hlavní příčiny tohoto úbytku, nedokáží jej evropští ornitologové zatím uspokojivě vysvětlit. Jako hlavní příčiny se jeví
změny prostředí a používání pesticidů. Je potřeba zjistit, zda celkový úbytek je způsoben sníženou hnízdní úspěšností
nebo nižší mírou přežívání, popř. kombinací těchto faktorů. Dlouhodobě známými příčinami poklesu početnosti jsou
také ztráty v průběhu tahu a na afrických zimovištích. Nechvalně proslulou se v tomto směru stala nigerijská vesnice
Ebbaken, kde bylo koncem 80. let minulého století za jedinou zimu zabito a snězeno 200 tisíc vlaštovek.
Dříve se i nad našimi městy a vesnicemi proháněla početná hejna těchto užitečných letců, ale dnes jich i u nás můžeme
pozorovat podstatně méně.
Vlaštovky původně hnízdily ve skalách, teprve později se sblížily s člověkem a staly se doslova venkovským ptákem.
Nyní jsou při hnízdění zcela závislé na existenci lidských staveb, protože hnízda přilepují pod krovem na stěny uvnitř
domů, u stropu stájí, dokonce i v místnostech, kde se zdržují lidé. Natolik přivykly přítomnosti člověka, že se ho nebojí.
V minulých letech, kdy si mohlo v každém chlévě postavit hnízdo i několik párů, byly mnohem hojnější. Dnes při
odlišném způsobu hospodaření o tuto možnost přicházejí, musí se tak spokojit s otevřenými chodbami domů, sklepy,
dílnami či průjezdy. Můžeme se s nimi proto setkat i ve městech. Například v Praze zaznamenali ornitologové vlaštovčí
hnízda mimo jiné i v chodbě domu, který se pravidelně na noc zavíral a zase brzy ráno otevíral nebo ve strojovně
výtahu na střeše panelového domu.
Miskovité, shora otevřené hnízdo slepují vlaštovky obecné z hrudek bláta a vystýlají ho peřím, chmýřím a suchými
stébly. Na jeho stavbu musí použít asi 1200 hrudek bláta promíseného se slinami. Upozornila bych ještě na odlišnosti
hnízda jiřičky, které by se mohlo zdát podobné - jiřičky však mají hnízdo až na vletový otvor zcela
uzavřené a bývá umístěno vně budov.
Vlaštovky jsou tažní ptáci. Přilétají k nám už koncem března a do svých zimovišť ležících v
rovníkové a jižní Africe odlétají ve velkých hejnech v září. Před odletem se shromažďují například
na drátech vysokého napětí, v tuto dobu se dají celkem snadno pozorovat.
Poněvadž loví potravu ve vzduchu, jsou velmi závislé na počasí. Když nastanou dlouho trvající
deště, trpí vlaštovky hladem, protože hmyz nelétá a ony se jinak živit neumí. Pokud k takové
situaci dojde v době tahu, kdy je spotřeba energie nepoměrně vyšší, může dojít k úplné katastrofě
- vlaštovky houfně hynou.
Jako potrava slouží vlaštovkám "vzdušný plankton", tedy drobný až středně velký hmyz, který létá
nebo je pasivně unášen větrem či vzdušnými proudy. Během léta pochytá vlaštovka půl miliónu
much, motýlků a jiného hmyzu.
Na jarní přílet vlaštovek ze zimovišť se většinou těšíme, protože je považujeme za symbol jara. Tohle však neplatilo
vždy. U starých Římanů patřily vlaštovky mezi ptáky, kteří nevěstili nic dobrého. Německý reformátor
Martin Luther je dokonce považoval za ptáky, kteří přinášejí zlo. V 16. století byla vlaštovka v
Norimberku vyňata ze seznamu chráněných ptáků a měla být hubena. Naštěstí to asi nevzali moc vážně,
a tak i dnes přes všechny výše uvedené problémy můžeme vlaštovku poměrně běžně vidět i u nás.
27
