Page 19 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 47/2016
P. 19
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 47/2016

LOUŽNICKÉ TRADICE

BARBORKY - Svatá Barbora se narodila na počátku 3. století v Nikomedii v rodině bohatého kupce. Otec byl
zapřísáhlým nepřítelem křesťanů. U domu nechal vybudovat luxusně
zařízenou věž, do které svou velice krásnou dceru zavřel
údajně proto, aby jí uchránil od všech svodů. Jeden ze
sloužících sv. Barboru obrátil na křesťanskou víru.
Jednoho dne u ní otec nalezl kříž a poté, co se sv.
Barbora přiznala, že je křesťankou, se jí snažil otec ve
zlosti zabít. Svaté Barboře se ale podařilo uprchnout,
ale zanedlouho ji otec vypátral a odevzdal do rukou soudce. Ten ji
nechal mučit, aby jí tak donutil zříci se křesťanství. Mučení Barbory
byla přítomna žena jménem Julie, která předstoupila před soudce a
přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se Barboře všechny rány

jako zázrakem zahojily. Soudce jí nechal mučit ještě ukrutněji a na potupu ji nechal odříznout prsy. Nakonec
ukončil život Barbory sám její otec, který jí setnul mečem hlavu. V tu chvíli skonala nejen svatá Barbora, ale i její

otec, kterého vzápětí usmrtil blesk a také sv. Julie. Svatá Barbora zemřela zřejmě roku 303 n.l.
Večer před svátkem svaté Barbory chodívají po naší vsi „Barborky“. Oděny jsou bíle a přes obličej mají bílý závoj.
Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Zvláštností v naší obci je jedna Barborka černá, která trestá zlobivé
děti. Většinou chodívají ve skupině, z nichž jedna má v ruce košík s cukrovím, kterým podarovává malé děti a
druhá košík s kytičkami „barborek“, které rozdávají v každém domě, ale i těm které potkají. A třetí má v ruce
lucerničku, aby posvítila všem pocestným na cestu. Všechny zpívají písničku:
My tři Barborky jsme, z daleké země jdeme a dárky Vám neseme. Neseme, neseme, velice to krásné, kdo se s
námi modlit bude, tomu je dáme a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.
Velmi známým zvykem bývá řezání třešňové větvičky „barborky“ a to nejen na ozdobu světnice, ale také pro její
údajnou čarovnou moc. Uříznutá „barborka“ se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete.
Kolikátý den od uříznutí větvičky „barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v
následujícím roce bude pro majitele větvičky tím šťastným. Jindy děvčata uřízla
větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byly sympatičtí. Věřili,
že se stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve.
Podle lidové víry se měla třešňová větvička ze stromku starého alespoň deset let
uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Taková
větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se, zda se
větvička o Štědrém dnu obalí květy, což znamenalo brzké vdavky.

MIKULÁŠ - Biskup Mikuláš se narodil
někdy kolem roku 250 ve městě Petře,
v rodině zbožných a bohatých
křesťanů. Po smrti rodičů rozdal
velkou část svého majetku chudým a potřebným lidem. Aby unikl
projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. V maloasijském
městě Myra zemřel v té době biskup. Novým biskupem se měl stát
ten, kdo vejde následujícího rána do chrámu. Tím byl putující sv.
Mikuláš, který když se zpočátku vzpíral, ale nakonec biskupský úřad
přijal. Svůj biskupský úřad poctivě vykonával až do své smrti, někdy
kolem roku 345.
Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem převozníků
a hlavně dětí. V
dřívějších
dobách pečoval
o mosty a
chránil před
povodněmi až do 18. století, kdy úlohu patrona mostů a
vody v českých zemích převzal sv. Jan Nepomucký.
Večerní pochůzka sv. Mikuláše, čerta a anděla je u nás
všeobecně známa. Laskavé slovo Mikuláše i hrozivý pohled
čerta jistě patří dodnes k nejsilnějším dětským zážitkům.
Podle staré lidové víry sestupuje každý rok 5. prosince
navečer z nebe na zem, obchází lidské příbytky a spolu s
čertem a andělem rozděluje pamlsky a ovoce hodným
dětem, stejně jako uhlí a brambory dětem zlobivým.

19
   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24