Page 25 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 38/2016
P. 25
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 38/2016
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATÝ VÁCLAV
V dětství byl Václav, syn Drahomíry, vychováván na Tetíně svou babičkou Ludmilou,
která ho nechala vyučovat slovanským knězem Pavlem. Poté, co se jeho otec
Vratislav stal pražským knížetem, byl Václav poslán do Budče, kde se učil latině. Po
Vratislavově smrti v únoru 921 začala krátká poručenská vláda Ludmily. Ta však
byla již v září toho roku zavražděna a poručnictví za nezletilého Václava přejala
Drahomíra. Václav se ujal vlády patrně roku 922. Zapudil svou matku, po čase ji
však přijal zpět. V roce 924 nechal převézt Ludmiliny ostatky z Tetína na Pražský
hrad, kde je slavnostně pohřbil. Václavova vláda byla od počátku charakteristická
podporou křesťanské církve. V roce 929 byl Václav nucen poddat se římskému králi
Jindřichu I. Ptáčníkovi, který s vojskem přitáhl až k Praze. Nedlouho poté založil
Václav na Pražském hradě kostel sv. Víta. Všechny pozdější literární prameny líčí
Václavův a Boleslavův konflikt jako velmi osobní. Vyvrcholil pozváním Václava na
svěcení kostela do Boleslavi, kde byl kníže ráno dne 28.9.935 (ve starší literatuře
bývá uváděno datum 929, které nalezneme i u Kristiána) zavražděn. Boleslav se
svou družinou obsadil Pražský hrad a stal se knížetem. Záhy dal převézt Václavovo
tělo do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou jeho ostatky uloženy ve Svatovítské kapli dodnes.
Velice důležitou roli sehrála postava knížete Václava jako národního patrona a světce, za něhož byl považován již
ve druhé polovině 10. století. Svatováclavská úcta představovala jednu ze základních součástí přemyslovského a
zejména lucemburského pojetí královské moci. Silná byla václavská tradice i v době husitské. Vlivem reformace v
16. století slábla, ale v baroku byla zase oživena. Václav byl pravděpodobně ženat, jméno manželky však není
známo.
Svátek svatého Václava
Svátek svatého Václava byl mezi lidmi natolik oblíben, že jej slavila doslova celá země. V
tento slavný den se konávaly slavnostní mše, poutě, svatováclavské posvícení a lidové
veselice. Počet věřících, putujících do Prahy k hrobu svatého Václava, se každým rokem se
zvyšoval.
Tento den byl i zlomovým dnem v hospodářství. Toho dne se pasáci vraceli se stádem ze
salaší zpět do nížin.
V neděli před nebo po svátku svatého Václava se scházeli na návsi čeledíni a děvečky a
volili chudého krále, královnu a královské služebníky. Zvoleného krále vyzdobili korunou z
pozlaceného papíru s pestrobarevnými stužkami. Nato vytvořili „královský“ průvod, který pak procházel celou vsí a
prosil po staveních o dárek.
Hospodyně pak většinou podarovala průvod několika vejci, chlebem nebo kouskem pečínky. Všichni účastníci
průvodu hezky poděkovali, popřáli mnoho štěstí a pokračovali k jinému stavení. Večer se všichni sešli v místním
hostinci, kde se z výslužky konala hostina.
Po svátku svatého Václava nastával čas, kdy se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Tato daň bývala
vyměřena v naturáliích jako například: vejce, obilí, mák nebo drůbež.
V tento den probíhají různé poutě, posvícení a mše.
K dlouholetým tradicím patřilo také velké shromáždění Čechů pod sochou
svatého Václava v Praze.
ZVONIČKA SVATÉHO VÁCLAVA V LOUŽNICI
V Loužnici se opět svátek sv. Václava připomíná, díky
události, která se stala ve čtvrtek 5. 7. 2012 ve
večerních hodinách, to do naší obce přišla bouře a
shodila lípu na zvoničku, připomněla všem, jak důležitá
a srdeční, je tato malá stavba pro všechny v naší obci.
Zvonička byla zalíbená sv. Václavu, jak říká kronika: „Na
paměť 50letého zrušení roboty v zemích koruny svatováclavské. (1848)“.
Oprava se povedla a díky finančnímu přispění všech občanů obce a dotace Libereckého kraje,
byla vystavěna a opravena znovu a na svátek svatého Václava 28.9.2014, byla zvonička,
slavnostně vysvěcena i se sochou sv. Václava, kterou vyřezal pan Bedřich Rathouský z kmene
lípy, která spadla na zvoničku. Od té doby, každý rok, v tento den je konána u zvoničky mše a
setkání občanů loužnických.
http://janeklouznice.rajce.idnes.cz/LOUZNICE_-_ZVONICKA_-_jak_sel_cas_se_zvonickou/
25
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATÝ VÁCLAV
V dětství byl Václav, syn Drahomíry, vychováván na Tetíně svou babičkou Ludmilou,
která ho nechala vyučovat slovanským knězem Pavlem. Poté, co se jeho otec
Vratislav stal pražským knížetem, byl Václav poslán do Budče, kde se učil latině. Po
Vratislavově smrti v únoru 921 začala krátká poručenská vláda Ludmily. Ta však
byla již v září toho roku zavražděna a poručnictví za nezletilého Václava přejala
Drahomíra. Václav se ujal vlády patrně roku 922. Zapudil svou matku, po čase ji
však přijal zpět. V roce 924 nechal převézt Ludmiliny ostatky z Tetína na Pražský
hrad, kde je slavnostně pohřbil. Václavova vláda byla od počátku charakteristická
podporou křesťanské církve. V roce 929 byl Václav nucen poddat se římskému králi
Jindřichu I. Ptáčníkovi, který s vojskem přitáhl až k Praze. Nedlouho poté založil
Václav na Pražském hradě kostel sv. Víta. Všechny pozdější literární prameny líčí
Václavův a Boleslavův konflikt jako velmi osobní. Vyvrcholil pozváním Václava na
svěcení kostela do Boleslavi, kde byl kníže ráno dne 28.9.935 (ve starší literatuře
bývá uváděno datum 929, které nalezneme i u Kristiána) zavražděn. Boleslav se
svou družinou obsadil Pražský hrad a stal se knížetem. Záhy dal převézt Václavovo
tělo do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou jeho ostatky uloženy ve Svatovítské kapli dodnes.
Velice důležitou roli sehrála postava knížete Václava jako národního patrona a světce, za něhož byl považován již
ve druhé polovině 10. století. Svatováclavská úcta představovala jednu ze základních součástí přemyslovského a
zejména lucemburského pojetí královské moci. Silná byla václavská tradice i v době husitské. Vlivem reformace v
16. století slábla, ale v baroku byla zase oživena. Václav byl pravděpodobně ženat, jméno manželky však není
známo.
Svátek svatého Václava
Svátek svatého Václava byl mezi lidmi natolik oblíben, že jej slavila doslova celá země. V
tento slavný den se konávaly slavnostní mše, poutě, svatováclavské posvícení a lidové
veselice. Počet věřících, putujících do Prahy k hrobu svatého Václava, se každým rokem se
zvyšoval.
Tento den byl i zlomovým dnem v hospodářství. Toho dne se pasáci vraceli se stádem ze
salaší zpět do nížin.
V neděli před nebo po svátku svatého Václava se scházeli na návsi čeledíni a děvečky a
volili chudého krále, královnu a královské služebníky. Zvoleného krále vyzdobili korunou z
pozlaceného papíru s pestrobarevnými stužkami. Nato vytvořili „královský“ průvod, který pak procházel celou vsí a
prosil po staveních o dárek.
Hospodyně pak většinou podarovala průvod několika vejci, chlebem nebo kouskem pečínky. Všichni účastníci
průvodu hezky poděkovali, popřáli mnoho štěstí a pokračovali k jinému stavení. Večer se všichni sešli v místním
hostinci, kde se z výslužky konala hostina.
Po svátku svatého Václava nastával čas, kdy se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Tato daň bývala
vyměřena v naturáliích jako například: vejce, obilí, mák nebo drůbež.
V tento den probíhají různé poutě, posvícení a mše.
K dlouholetým tradicím patřilo také velké shromáždění Čechů pod sochou
svatého Václava v Praze.
ZVONIČKA SVATÉHO VÁCLAVA V LOUŽNICI
V Loužnici se opět svátek sv. Václava připomíná, díky
události, která se stala ve čtvrtek 5. 7. 2012 ve
večerních hodinách, to do naší obce přišla bouře a
shodila lípu na zvoničku, připomněla všem, jak důležitá
a srdeční, je tato malá stavba pro všechny v naší obci.
Zvonička byla zalíbená sv. Václavu, jak říká kronika: „Na
paměť 50letého zrušení roboty v zemích koruny svatováclavské. (1848)“.
Oprava se povedla a díky finančnímu přispění všech občanů obce a dotace Libereckého kraje,
byla vystavěna a opravena znovu a na svátek svatého Václava 28.9.2014, byla zvonička,
slavnostně vysvěcena i se sochou sv. Václava, kterou vyřezal pan Bedřich Rathouský z kmene
lípy, která spadla na zvoničku. Od té doby, každý rok, v tento den je konána u zvoničky mše a
setkání občanů loužnických.
http://janeklouznice.rajce.idnes.cz/LOUZNICE_-_ZVONICKA_-_jak_sel_cas_se_zvonickou/
25
