Page 21 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 28/2016
P. 21
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 28/2016
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
1918
Nadešel rok 1918.
Lid si na válku již tak zvykl, že zdálo se mnohdy, že konce nebude. V tomto roce při vší té mizérii, přeci jiskra
naděje nám svitla. Při doslechu zpráv o tvořících se legiích za hranicemi za vedení profesora Masaryka. Zprávy
tyto lid čerpal jednak z novin, ve kterých naučil se číst, jednak byli to zajatci, kteří se vraceli z Ruska a vyprávěli o
našem vojsku na Rusi. Pak byli to naši poslanci na říšské radě, naši spisovatelé, kteří nás posilovali v těžkém
odboji proti říši.
VYŽIVOVACÍ POMĚRY
Vyživovací poměry byly mnohem horší jako v roce minulém. Mouka byla rozdělována ještě v menším množství a
špatné jakosti. Chleba bylo většinou přidělováno jen půl bochníčku na osobu na týden, v měsících červnu a
červenci nebyl vůbec žádný, mouka se rozdělovala jen kukuřičná, ovesná, někdy také pšeničná, ta však byla jako
otruby.
Masy bývalo některý týden jen 12 dkg na rodinu, tuky žádné. Drahota dostoupila vrcholu. Prodávala se mouka 1
kg, pšeničná bílá 10 – 20 K, žitná až 10 K, žito 2 – 12 K, pšenice 3 – 13 K, máslo 30 – 60 K, maso hovězí 8 – 30
K, vepřové 20 – 60 K, 1 vejce 60 h – 1 K, 1 l mléka 80 h – 1 K.
I v tomto roce jezdili lidé do kraje pro obilí, které opět prodávali do Němec. Ovšem i v tomto nastala změna. Dříve
platili naši lidé sedlákům za obilí penězi, kdežto v tomto roce nastal obchod za výměnu. Vše možné se nosilo
sedlákům na výměnu. Bylo to všelijaké kouření, petrolka, cukr, prádlo, šatstvo, lihoviny, provazy, kůže ba i
nábytek.
Za peníze bylo těžko někde obilí koupiti. To bývala první otázka takového sedláka neb selky. A co nám nesete na
výměnu? To dohřálo jedenkrát jednoho našeho občana, že na takovou otázku odpověděl: „i svrab!“ (Tenkrát byl
hodně rozšířený).
Všechny tyto věci naši lidé dostali opět tam, kde prodávali mouku a obilí.
V tomto roce opět oživovala výroba různého zboží ze skla. Bylo to především pletení bompadůr, kteréžto
prodávaly se hlavně do Jablonce.
VÝROBA ŠRAPNELŮ
Po dobu války v osadě naší, vyráběli se různé součástky granátů a šrapnelů a to v továrně pana Jách. Linky.
Zaměstnáno bývalo až 20 lidí, ponejvíce mladíků z osady a okolí.
Foto:
pohled na
Loužnici
od „staré
školy“,
v popředí
Liškův
statek, na
stráni
zvonička a
dům kde
se kouří
z komína
továrna –
mlýn
Jáchyma
Linky.
Pokračování příště……
21
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
1918
Nadešel rok 1918.
Lid si na válku již tak zvykl, že zdálo se mnohdy, že konce nebude. V tomto roce při vší té mizérii, přeci jiskra
naděje nám svitla. Při doslechu zpráv o tvořících se legiích za hranicemi za vedení profesora Masaryka. Zprávy
tyto lid čerpal jednak z novin, ve kterých naučil se číst, jednak byli to zajatci, kteří se vraceli z Ruska a vyprávěli o
našem vojsku na Rusi. Pak byli to naši poslanci na říšské radě, naši spisovatelé, kteří nás posilovali v těžkém
odboji proti říši.
VYŽIVOVACÍ POMĚRY
Vyživovací poměry byly mnohem horší jako v roce minulém. Mouka byla rozdělována ještě v menším množství a
špatné jakosti. Chleba bylo většinou přidělováno jen půl bochníčku na osobu na týden, v měsících červnu a
červenci nebyl vůbec žádný, mouka se rozdělovala jen kukuřičná, ovesná, někdy také pšeničná, ta však byla jako
otruby.
Masy bývalo některý týden jen 12 dkg na rodinu, tuky žádné. Drahota dostoupila vrcholu. Prodávala se mouka 1
kg, pšeničná bílá 10 – 20 K, žitná až 10 K, žito 2 – 12 K, pšenice 3 – 13 K, máslo 30 – 60 K, maso hovězí 8 – 30
K, vepřové 20 – 60 K, 1 vejce 60 h – 1 K, 1 l mléka 80 h – 1 K.
I v tomto roce jezdili lidé do kraje pro obilí, které opět prodávali do Němec. Ovšem i v tomto nastala změna. Dříve
platili naši lidé sedlákům za obilí penězi, kdežto v tomto roce nastal obchod za výměnu. Vše možné se nosilo
sedlákům na výměnu. Bylo to všelijaké kouření, petrolka, cukr, prádlo, šatstvo, lihoviny, provazy, kůže ba i
nábytek.
Za peníze bylo těžko někde obilí koupiti. To bývala první otázka takového sedláka neb selky. A co nám nesete na
výměnu? To dohřálo jedenkrát jednoho našeho občana, že na takovou otázku odpověděl: „i svrab!“ (Tenkrát byl
hodně rozšířený).
Všechny tyto věci naši lidé dostali opět tam, kde prodávali mouku a obilí.
V tomto roce opět oživovala výroba různého zboží ze skla. Bylo to především pletení bompadůr, kteréžto
prodávaly se hlavně do Jablonce.
VÝROBA ŠRAPNELŮ
Po dobu války v osadě naší, vyráběli se různé součástky granátů a šrapnelů a to v továrně pana Jách. Linky.
Zaměstnáno bývalo až 20 lidí, ponejvíce mladíků z osady a okolí.
Foto:
pohled na
Loužnici
od „staré
školy“,
v popředí
Liškův
statek, na
stráni
zvonička a
dům kde
se kouří
z komína
továrna –
mlýn
Jáchyma
Linky.
Pokračování příště……
21
