Page 17 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 27/2016
P. 17
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 27/2016
LOUŽNICKÉ TRADICE
ZVONIČKA
Již od nepaměti k naší obci patří zvonička, která je vystavěna na skále.
Tragédie léta, kdy ve čtvrtek 5. 7. 2012 ve večerních hodinách, přišla bouře a shodila lípu na
zvoničku, připomněla všem, jak důležitá a srdeční, je tato malá stavba pro všechny v naší obci.
Připomeňme si její historii, co napsali kronikáři Loužnice:
….Na západní straně nad malou skalkou stála KAPLIČKA či zvonička.
Pravděpodobně byla vystavěna ve stejné době, kdy byl postaven dům na
Kopani (cca 1665).
Ve 40. Letech (kronika zřejmě myslí 1840) byla tato kaplička velmi sešlá,
takže byl zvon přenesen na vedlejší hrušku u „Bartošova“ statku čp. 5. Na
oslavu zrušení roboty byl zakoupen nový zvon. Zvon měl označení: Na
paměť 50letého zrušení roboty v zemích koruny svatováclavské. (1848)
První zvon byl osadě ukraden, druhý vyzváněl 50 let, až konečně musel
být nahrazen novým. Tento nový zvon sloužil občanům až do roku 1916.
V době války, Rakousko potřebovalo kov na výrobu děl a z nouze se sáhlo
i po zvonech bez ohledu na to, že tyto zvony jsou posvěceny.
V 1916 se Rakousku nedostávalo potřebného kovu na výrobu válečného
materiálu, a proto začaly být rekvírovány (zabavovány) zvony všech
velikostí. = nejdrastičtější akce, která postihla české zvony za celou jejich
historii jsou, právě rekvizice první světové války. Kromě jiných útrap
způsobila první světová válka také to, že celá řada kostelních věží, kaplí a
zvoniček oněměla, neboť jejich zvony byly zabrány pod záminkou získání
barevných kovů pro válečné účely. Těmito „válečnými účely“ byla zpravidla výroba kanónů, ale v některých
případech k tomu vůbec nedošlo. Je například známo, že část zvonové mědi posloužila na výrobu zelené skalice,
jež byla využita proti révokazu na uherských vinicích. To svědčí o tom, že rekvizice nebyly jen účelovou záležitostí,
ale také jakousi poslední křečí habsburské monarchie, demonstrací její chátrající moci. Svědčí o tom i fakt, že byly
rekvírovány také některé ocelové zvony, jejichž hmotnostní hodnota nevyváží hodnotu pořizovacích nákladů. Už
od r. 1915 se začíná s výkupem cínových předmětů a soupisem zvonů. Ke skutečnému rekvírování se přistoupilo
od 8. 8. 1916, přičemž za kilogram zvonoviny byla proplácena náhrada 4 koruny. Rekvírovány byly zvony mladší r.
1600, až na označené výjimky, přičemž však z každého okresu měly být
zrekvírovány alespoň 2/3 celkové hmotnosti zvonů. Druhá rekvizice z 22. 5. 1917
se vztahovala na všechny zvony, kromě těch s historickou či uměleckou
hodnotou, kromě zvonů signálních. Tomuto drastickému zabavování a
následnému zničení, neušel ani Loužnický zvon ve zvoničce a ani školní zvonek na
určování začátku a konce vyučování. Bylo to dne 21. listopadu 1916. Do naší
obce přišli dva páni, vypůjčili si žebřík a šli rovnou ke zvoničce. Tato zpráva se
velice rychle rozšířila obcí a lidé se začali shromažďovat u zvoničky a vůbec se jim
to nelíbilo. Drzé počínání obou pánů, kteří byli Němci, rozčilovalo stále víc
shromážděný lid. Pak přišel občan Jindřich Jindra a naposledy zazvonil, lidé byli
velice dojmutí a každému ukápla i slza. Byla to slza vzdoru. Jakmile dozněl
poslední úder zvonu, hned byl přistavěn ke zvoničce žebřík a jeden z Němců na
něj vylezl, aby zvon odmontoval.
Za chvíli byl s prací hotov a zvon spustil pomocí provazu dolů. V tom začalo
vzájemné osočování Čechů a Němců, nadávka střídala nadávku, a když zvon
odnášeli do vsi, začala po nich (hlavně školní mládež) házet kamení, plivat a
nadávat až tento incident měl dohru u krajského soudu v Mladé Boleslavi.
Nakonec vše dobře dopadlo a trestán nebyl nikdo. Zvon vážil 44 kg a na jedné
straně měl vyražený nápis: Přelit léta páně 1898 nákladem spojených obcí od
Arnošta Dieopolda v Praze k/ke památce padesátiletého zrušení roboty v zemích
Království českého. Zvonem bylo naposledy zvoněno při pohřbu Josefa Krupky čp.
3 v Loužnici, který se konal 3. listopadu 1916. Za tento zvon bylo zaplaceno 176
korun, které byly uloženy ve zdejší kampeličce. V některých obcích vyzráli na to
jinak. Když se dozvěděli o rekvírování zvonů, klidně v noci někteří odvážlivci zvon
sundali a zakopali. Po válce ho zase vykopali a pověsili. Dne 12. února 1922 byl
na zdejší zvoničku zavěšen nový zvon, pořízený ze sbírky občanů. Hned druhý
den vyzváněl paní Vedralové, manželce hajného. Roku 1933 se na obecním
zastupitelstvu jednalo o opravě zvoničky, ale k realizaci bohužel nedošlo (ta byla
provedena až v roce 2007)…..
17
LOUŽNICKÉ TRADICE
ZVONIČKA
Již od nepaměti k naší obci patří zvonička, která je vystavěna na skále.
Tragédie léta, kdy ve čtvrtek 5. 7. 2012 ve večerních hodinách, přišla bouře a shodila lípu na
zvoničku, připomněla všem, jak důležitá a srdeční, je tato malá stavba pro všechny v naší obci.
Připomeňme si její historii, co napsali kronikáři Loužnice:
….Na západní straně nad malou skalkou stála KAPLIČKA či zvonička.
Pravděpodobně byla vystavěna ve stejné době, kdy byl postaven dům na
Kopani (cca 1665).
Ve 40. Letech (kronika zřejmě myslí 1840) byla tato kaplička velmi sešlá,
takže byl zvon přenesen na vedlejší hrušku u „Bartošova“ statku čp. 5. Na
oslavu zrušení roboty byl zakoupen nový zvon. Zvon měl označení: Na
paměť 50letého zrušení roboty v zemích koruny svatováclavské. (1848)
První zvon byl osadě ukraden, druhý vyzváněl 50 let, až konečně musel
být nahrazen novým. Tento nový zvon sloužil občanům až do roku 1916.
V době války, Rakousko potřebovalo kov na výrobu děl a z nouze se sáhlo
i po zvonech bez ohledu na to, že tyto zvony jsou posvěceny.
V 1916 se Rakousku nedostávalo potřebného kovu na výrobu válečného
materiálu, a proto začaly být rekvírovány (zabavovány) zvony všech
velikostí. = nejdrastičtější akce, která postihla české zvony za celou jejich
historii jsou, právě rekvizice první světové války. Kromě jiných útrap
způsobila první světová válka také to, že celá řada kostelních věží, kaplí a
zvoniček oněměla, neboť jejich zvony byly zabrány pod záminkou získání
barevných kovů pro válečné účely. Těmito „válečnými účely“ byla zpravidla výroba kanónů, ale v některých
případech k tomu vůbec nedošlo. Je například známo, že část zvonové mědi posloužila na výrobu zelené skalice,
jež byla využita proti révokazu na uherských vinicích. To svědčí o tom, že rekvizice nebyly jen účelovou záležitostí,
ale také jakousi poslední křečí habsburské monarchie, demonstrací její chátrající moci. Svědčí o tom i fakt, že byly
rekvírovány také některé ocelové zvony, jejichž hmotnostní hodnota nevyváží hodnotu pořizovacích nákladů. Už
od r. 1915 se začíná s výkupem cínových předmětů a soupisem zvonů. Ke skutečnému rekvírování se přistoupilo
od 8. 8. 1916, přičemž za kilogram zvonoviny byla proplácena náhrada 4 koruny. Rekvírovány byly zvony mladší r.
1600, až na označené výjimky, přičemž však z každého okresu měly být
zrekvírovány alespoň 2/3 celkové hmotnosti zvonů. Druhá rekvizice z 22. 5. 1917
se vztahovala na všechny zvony, kromě těch s historickou či uměleckou
hodnotou, kromě zvonů signálních. Tomuto drastickému zabavování a
následnému zničení, neušel ani Loužnický zvon ve zvoničce a ani školní zvonek na
určování začátku a konce vyučování. Bylo to dne 21. listopadu 1916. Do naší
obce přišli dva páni, vypůjčili si žebřík a šli rovnou ke zvoničce. Tato zpráva se
velice rychle rozšířila obcí a lidé se začali shromažďovat u zvoničky a vůbec se jim
to nelíbilo. Drzé počínání obou pánů, kteří byli Němci, rozčilovalo stále víc
shromážděný lid. Pak přišel občan Jindřich Jindra a naposledy zazvonil, lidé byli
velice dojmutí a každému ukápla i slza. Byla to slza vzdoru. Jakmile dozněl
poslední úder zvonu, hned byl přistavěn ke zvoničce žebřík a jeden z Němců na
něj vylezl, aby zvon odmontoval.
Za chvíli byl s prací hotov a zvon spustil pomocí provazu dolů. V tom začalo
vzájemné osočování Čechů a Němců, nadávka střídala nadávku, a když zvon
odnášeli do vsi, začala po nich (hlavně školní mládež) házet kamení, plivat a
nadávat až tento incident měl dohru u krajského soudu v Mladé Boleslavi.
Nakonec vše dobře dopadlo a trestán nebyl nikdo. Zvon vážil 44 kg a na jedné
straně měl vyražený nápis: Přelit léta páně 1898 nákladem spojených obcí od
Arnošta Dieopolda v Praze k/ke památce padesátiletého zrušení roboty v zemích
Království českého. Zvonem bylo naposledy zvoněno při pohřbu Josefa Krupky čp.
3 v Loužnici, který se konal 3. listopadu 1916. Za tento zvon bylo zaplaceno 176
korun, které byly uloženy ve zdejší kampeličce. V některých obcích vyzráli na to
jinak. Když se dozvěděli o rekvírování zvonů, klidně v noci někteří odvážlivci zvon
sundali a zakopali. Po válce ho zase vykopali a pověsili. Dne 12. února 1922 byl
na zdejší zvoničku zavěšen nový zvon, pořízený ze sbírky občanů. Hned druhý
den vyzváněl paní Vedralové, manželce hajného. Roku 1933 se na obecním
zastupitelstvu jednalo o opravě zvoničky, ale k realizaci bohužel nedošlo (ta byla
provedena až v roce 2007)…..
17
