Page 27 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 04/2018
P. 27
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 4/2018
LOUŽNICKÉ TRADICE
HROMNICE
Na Hromnice - zimy polovice
Dne 2. února slaví podle občanského kalendáře jmeniny Nela. Křesťané však v
tento den uctívají svátek Uvedení Páně do chrámu neboli Hromnice. Hromnice
je lidové označení svátku, který prošel řadou proměn. Už od předkřesťanských dob
byl tento den v celé Evropě považován za velmi důležitý. Podle starozákonních
předpisů o rituální čistotě byla žena po porodu chlapce považována 40 dní za
nečistou, po narození děvčete 60 - 80 dní. Po uplynutí této doby musela přinést jako
dar do chrámu v Jeruzalémě beránka nebo holoubě. Událost setkání svaté rodiny s
prorokem Simeonem a prorokyní Annou v chrámu líčí evangelista Lukáš:
V západní církvi je oslava tohoto svátku doložena od 7. století, i když podle
některých ojedinělých svědectví se konala už v roce 494, a byly tím nahrazeny
pohanské slavnosti. Přibližně od 10. století byl svátek nazýván Očišťování Panny
Marie a to až do úpravy liturgického kalendáře po 2. vatikánském koncilu za papeže Pavla VI., kdy byl přejmenován na
Uvedení Páně do chrámu.
V bohoslužbě této slavnosti vyniká zvlášť symbol hořící svíce - světlo k osvícení národů, tedy Krista. Před hlavní Mší
svatou se světí svíce a to nejen pro světelný průvod, který bude symbolizovat setkání Simeona s Jéžíšem, ale pro
liturgické potřeby a také k soukromému použití věřících. Název svící - Hromničky, a od toho odvozený název svátku
Hromnice - pochází od toho, že se rozsvěcovaly zvlášť při bouřce a lidé se při nich modlitby, aby Bůh uchránil jejich
dům i úrodu před hromem. Lidé věřili, že jejich světlo je ochrání od všeho špatného. Báby kořenářky jimi léčily - dávaly
je do rukou nebo křížem pod krk nemocnému. Rozžatými svícemi, které symbolizují očistu, se obcházely i včelí úly.
Také umírajícím se tato posvěcená svíce kladla do rukou. Když někdo v domě zemřel světlo svíce jej mělo provázet na
cestě do věčnosti… Na Hromnice hospodyně neměla šít, neboť se věřilo, že by špička jehly mohla přitáhnout blesk.
Nemělo se ani klít či mluvit nevážně. Na Chodsku lidé věřili, že kdo bude toho dne tancovat, zemře. Ve středověku se o
Hromnicích hrály hry zvané "žalostné". Hromnicemi končí vánoční období - pokud jste do této doby ještě neodstrojili
stromeček, učiňte tak v tento den.
SABAT IMBOLC A DNEŠNÍ HROMNICE
Kosti dávných druidů se obrátily v prach, nicméně jejich tradice stále žijí a
naopak se zdá, že mají současným lidem čím dál tím více co říci. Blíží se
začátek února a s ním i první letošní velký keltský svátek - Oimelc neboli
Imbolc. Imbolc, Hromnice, Brigita - příliš mnoho jmen? Svátek Oimelc (čte se
ímelk) je v současném irském světě znám spíše pod jménem Imbolc či Lá na
Féile Bríde (což je svátek svaté Bridget neboli po našem Brigity). V angličtině se
mu říká Bridget's Day (Brigitin den) nebo Candlemas (hromnice); tím se oklikou
konečně dostáváme i k našemu kalendáři, kde stále ještě 2. února vedle
moderního jména Nela najdete ono podivné slovo Hromnice.
Název svátku Candlemas je spjatý se 2. únorem, svátkem zavedeným
římskokatolickou církví jako Očištění požehnané panny Marie. Podobně jako o
Vánocích i zde se jedná o další umělé překrytí staré "pohanské" slavnosti novou tradicí. V tento den kněz při mši žehná
svíce (ano, jsou to ony známé hromničky); ty se pak druhý den používají při rituálu ohně k požehnání hrdla, na počest
svatého Blaise.
Bohyně Brighid vládla v předkřesťanských dobách Slunci a ohni - ti, kdo ji uctívali, na její počest udržovali věčný oheň.
Byla také bohyní básnictví, věštění, léčení i kovářství. Postava Brighid byla jednou ze tří podob jediné bohyně. V končící
zimě vystupovala v podobě stařeny (cailleach), obávané bohyně spojované se smrtí i se znovuzrozením. Začátkem
února se však mění - přichází v panenské a čisté podobě vyjadřující příchod jara. Jejím symbolem je asymetrický kříž,
který se vyrábí v předvečer svátku a staví se v domě po očistném rituálu na vnitřní stranu dveří tak, aby byl chráněn
před ohněm, bleskem a bouří. Kříž je opatřen magickým znakem, jímž je pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou
ruku s roztaženými prsty. Křesťané bohyni Brighid přejali a změnili ve svatou Brigitu; čímž bylo možné zachovat její
uctívání a sladit jej s oficiální věroukou.
Narození jehňat se stalo znamením nového života uprostřed smrtících zimních mrazů a tím i velkou příležitostí k oslavě.
Křesťanská svatá Brigita bývá proto často znázorňována jako pastýřka s jehňátky.
Součástí svátku Oimelc byla slavnost ochranných ohňů. Před vchodem do domu se zapalovaly malé ohníčky. Věřilo se,
že mají moc ochránit dům nejen před úderem blesku, ale i před krupobitím. V tento den se také zhášely ohně v
kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky, panny symbolizující bohyni Brighid.
Vraťme se ale k 1. únoru, kdy wiccané slaví Imbolc. Nadchází Slavnost svící, která oslavuje první záchvěvy jara, klíčení
neviditelných semen pod zemí. Wiccané v tento den zapalují všechny druhy ohňů - od bílých svící až po velké hranice.
27
LOUŽNICKÉ TRADICE
HROMNICE
Na Hromnice - zimy polovice
Dne 2. února slaví podle občanského kalendáře jmeniny Nela. Křesťané však v
tento den uctívají svátek Uvedení Páně do chrámu neboli Hromnice. Hromnice
je lidové označení svátku, který prošel řadou proměn. Už od předkřesťanských dob
byl tento den v celé Evropě považován za velmi důležitý. Podle starozákonních
předpisů o rituální čistotě byla žena po porodu chlapce považována 40 dní za
nečistou, po narození děvčete 60 - 80 dní. Po uplynutí této doby musela přinést jako
dar do chrámu v Jeruzalémě beránka nebo holoubě. Událost setkání svaté rodiny s
prorokem Simeonem a prorokyní Annou v chrámu líčí evangelista Lukáš:
V západní církvi je oslava tohoto svátku doložena od 7. století, i když podle
některých ojedinělých svědectví se konala už v roce 494, a byly tím nahrazeny
pohanské slavnosti. Přibližně od 10. století byl svátek nazýván Očišťování Panny
Marie a to až do úpravy liturgického kalendáře po 2. vatikánském koncilu za papeže Pavla VI., kdy byl přejmenován na
Uvedení Páně do chrámu.
V bohoslužbě této slavnosti vyniká zvlášť symbol hořící svíce - světlo k osvícení národů, tedy Krista. Před hlavní Mší
svatou se světí svíce a to nejen pro světelný průvod, který bude symbolizovat setkání Simeona s Jéžíšem, ale pro
liturgické potřeby a také k soukromému použití věřících. Název svící - Hromničky, a od toho odvozený název svátku
Hromnice - pochází od toho, že se rozsvěcovaly zvlášť při bouřce a lidé se při nich modlitby, aby Bůh uchránil jejich
dům i úrodu před hromem. Lidé věřili, že jejich světlo je ochrání od všeho špatného. Báby kořenářky jimi léčily - dávaly
je do rukou nebo křížem pod krk nemocnému. Rozžatými svícemi, které symbolizují očistu, se obcházely i včelí úly.
Také umírajícím se tato posvěcená svíce kladla do rukou. Když někdo v domě zemřel světlo svíce jej mělo provázet na
cestě do věčnosti… Na Hromnice hospodyně neměla šít, neboť se věřilo, že by špička jehly mohla přitáhnout blesk.
Nemělo se ani klít či mluvit nevážně. Na Chodsku lidé věřili, že kdo bude toho dne tancovat, zemře. Ve středověku se o
Hromnicích hrály hry zvané "žalostné". Hromnicemi končí vánoční období - pokud jste do této doby ještě neodstrojili
stromeček, učiňte tak v tento den.
SABAT IMBOLC A DNEŠNÍ HROMNICE
Kosti dávných druidů se obrátily v prach, nicméně jejich tradice stále žijí a
naopak se zdá, že mají současným lidem čím dál tím více co říci. Blíží se
začátek února a s ním i první letošní velký keltský svátek - Oimelc neboli
Imbolc. Imbolc, Hromnice, Brigita - příliš mnoho jmen? Svátek Oimelc (čte se
ímelk) je v současném irském světě znám spíše pod jménem Imbolc či Lá na
Féile Bríde (což je svátek svaté Bridget neboli po našem Brigity). V angličtině se
mu říká Bridget's Day (Brigitin den) nebo Candlemas (hromnice); tím se oklikou
konečně dostáváme i k našemu kalendáři, kde stále ještě 2. února vedle
moderního jména Nela najdete ono podivné slovo Hromnice.
Název svátku Candlemas je spjatý se 2. únorem, svátkem zavedeným
římskokatolickou církví jako Očištění požehnané panny Marie. Podobně jako o
Vánocích i zde se jedná o další umělé překrytí staré "pohanské" slavnosti novou tradicí. V tento den kněz při mši žehná
svíce (ano, jsou to ony známé hromničky); ty se pak druhý den používají při rituálu ohně k požehnání hrdla, na počest
svatého Blaise.
Bohyně Brighid vládla v předkřesťanských dobách Slunci a ohni - ti, kdo ji uctívali, na její počest udržovali věčný oheň.
Byla také bohyní básnictví, věštění, léčení i kovářství. Postava Brighid byla jednou ze tří podob jediné bohyně. V končící
zimě vystupovala v podobě stařeny (cailleach), obávané bohyně spojované se smrtí i se znovuzrozením. Začátkem
února se však mění - přichází v panenské a čisté podobě vyjadřující příchod jara. Jejím symbolem je asymetrický kříž,
který se vyrábí v předvečer svátku a staví se v domě po očistném rituálu na vnitřní stranu dveří tak, aby byl chráněn
před ohněm, bleskem a bouří. Kříž je opatřen magickým znakem, jímž je pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou
ruku s roztaženými prsty. Křesťané bohyni Brighid přejali a změnili ve svatou Brigitu; čímž bylo možné zachovat její
uctívání a sladit jej s oficiální věroukou.
Narození jehňat se stalo znamením nového života uprostřed smrtících zimních mrazů a tím i velkou příležitostí k oslavě.
Křesťanská svatá Brigita bývá proto často znázorňována jako pastýřka s jehňátky.
Součástí svátku Oimelc byla slavnost ochranných ohňů. Před vchodem do domu se zapalovaly malé ohníčky. Věřilo se,
že mají moc ochránit dům nejen před úderem blesku, ale i před krupobitím. V tento den se také zhášely ohně v
kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky, panny symbolizující bohyni Brighid.
Vraťme se ale k 1. únoru, kdy wiccané slaví Imbolc. Nadchází Slavnost svící, která oslavuje první záchvěvy jara, klíčení
neviditelných semen pod zemí. Wiccané v tento den zapalují všechny druhy ohňů - od bílých svící až po velké hranice.
27
