Page 24 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 02/2018
P. 24
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 2/2018
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATÝ BLAŽEJ A DOROTKY
Brzy po Třech králích chodily Dorotky a předváděly truchlivou hru o panně Dorotě. Hned po Hromnicích chodili po
chalupách školáci s blažejskou koledou a vybírali na učitele. Masopust vrcholil ve třech dnech před prvním postním
dnem, před Popeleční středou. Při vědomí, že zakrátko nastane dlouhý půst, dopřávali si lidé do sytosti jídla, tance,
zpěvu a bujného veselí.
Svatá Dorota se dle dostupných pramenů narodila někdy v roce 290 v Caesareji na
blízkém východě.
Byla to krásná žena, která byla neustále ve středu zájmu mužů a především
římského majitelé rozsáhlých pozemků. Toho však odmítla a proto byla uvězněná a
mučená a nakonec odsouzená k smrti. Jelikož byla křesťankou, cestou ke katovi se
modlila k Ježíši Kristu. Zaslechl ji nějaký muž jménem Teofil a zeptal se ji, na jakou
cestu se vydává. Ona mu řekla, že jde do nebe, kde bude trhat květiny a ovoce z
nebeské zahrady. Teofil se jen usmál a řekl jí, že když mu z nebe pošle květiny a
ovoce, i on uvěří v Ježíše Krista. Ihned potom kat popravil Dorotu, ale v tu chvíli se
na nebi zjevilo děťátko, které dalo Teofilovi plný košík květin a ovoce. Teofil padl na
kolena a stal se z něj křesťan.
Svatý Blažej (Blasios, Biagio, Blaire) byl biskupem v městě Sebasta v tehdejší
východořímské prefektuře Pontus. V dřívějších životopisech se uvádí, že město
leželo na hranicích s Malou Arménií. Ta však v době jeho života ještě neexistovala.
Pravdou ale je, že se ve městě prolínalo obyvatelstvo řecké s arménským. Podle
údajů je možné usuzovat na polohu Sebasty do dnešní turecké, kappadocké
provincie Sivas. Jméno Sebasteia se vyskytuje také v jedenáctém století, kdy šlo o
byzantský vojenský distrikt v místě dnešní Sivaské provincie.
V životě svatého Blažeje je jen málo ověřených údajů. Jisté je ale to, že měl určité
léčitelské schopnosti, kterými si získal širokou popularitu mezi prostým lidem. K
pochopení životních osudů svatého Blažeje je nutné alespoň nastínit situaci, která
byla v oblasti, kde žil, v tehdejších dobách nastolena – roku 313 byl v Miláně
vydán edikt, dohoda mezi západořímským a východořímským císařem (mezi
Konstantinem a Liciniem), o poskytnutí náboženské svobody křesťanům. Tento
edikt ale nebyl dlouhý čas v Malé Asii dodržován, pontský náměstek Agricolaus dál
křesťany pronásledoval. Biskup Blažej byl nucen odejít z města Sebasta do hor a
tam žít skrytý několik let. Roku 316 byl ale odhalen – při honitbě zaběhla lesní zvěř
do jeskyně, ve které se skrýval. Po svém odhalení byl násilím odveden do Sebasty
a pod hrozbou smrti byl nucen klanět se římským bohům. Blažej odmítl, uhájil
svojí víru a byl proto odsouzen k pomalé smrti. Nejdříve byl přivázán ke sloupu a
drásán železnými hřebeny. Pak byl sťat mečem a s ním i mnoho dalších
sebastských křesťanů. Jedna z legend vypráví, že ve chvíli, kdy byl veden na popraviště, přiběhla k němu vdova-
křesťanka s umírajícím chlapcem, kterému se v hrdle vzpříčila rybí kost. Biskup chlapce požehnal a kost se uvolnila. Na
paměť tohoto zázračného uzdravení se každoročně 3. února v kostelích uděluje tzv. svatoblažejské požehnání. Svatý
Blažej je patronem soukeníků, tkalců a trpících lidí. Je jedním ze čtrnácti tzv. svatých pomocníků. Dvě zkřížené svíce při
svatoblažejském požehnání symbolizují bezmocné, svázané ruce Blažejovi při požehnání a uzdravení umírajícího
chlapce. Jde o akt povzbuzení v těžkostech každodenního života a ujištění, že člověk nikdy nezůstane sám, že vždy
nalezne někoho, kdo mu pomůže, kdo jej vyléčí… V českém kalendáři je svatého Blažeje 3. února.
24
LOUŽNICKÉ TRADICE
SVATÝ BLAŽEJ A DOROTKY
Brzy po Třech králích chodily Dorotky a předváděly truchlivou hru o panně Dorotě. Hned po Hromnicích chodili po
chalupách školáci s blažejskou koledou a vybírali na učitele. Masopust vrcholil ve třech dnech před prvním postním
dnem, před Popeleční středou. Při vědomí, že zakrátko nastane dlouhý půst, dopřávali si lidé do sytosti jídla, tance,
zpěvu a bujného veselí.
Svatá Dorota se dle dostupných pramenů narodila někdy v roce 290 v Caesareji na
blízkém východě.
Byla to krásná žena, která byla neustále ve středu zájmu mužů a především
římského majitelé rozsáhlých pozemků. Toho však odmítla a proto byla uvězněná a
mučená a nakonec odsouzená k smrti. Jelikož byla křesťankou, cestou ke katovi se
modlila k Ježíši Kristu. Zaslechl ji nějaký muž jménem Teofil a zeptal se ji, na jakou
cestu se vydává. Ona mu řekla, že jde do nebe, kde bude trhat květiny a ovoce z
nebeské zahrady. Teofil se jen usmál a řekl jí, že když mu z nebe pošle květiny a
ovoce, i on uvěří v Ježíše Krista. Ihned potom kat popravil Dorotu, ale v tu chvíli se
na nebi zjevilo děťátko, které dalo Teofilovi plný košík květin a ovoce. Teofil padl na
kolena a stal se z něj křesťan.
Svatý Blažej (Blasios, Biagio, Blaire) byl biskupem v městě Sebasta v tehdejší
východořímské prefektuře Pontus. V dřívějších životopisech se uvádí, že město
leželo na hranicích s Malou Arménií. Ta však v době jeho života ještě neexistovala.
Pravdou ale je, že se ve městě prolínalo obyvatelstvo řecké s arménským. Podle
údajů je možné usuzovat na polohu Sebasty do dnešní turecké, kappadocké
provincie Sivas. Jméno Sebasteia se vyskytuje také v jedenáctém století, kdy šlo o
byzantský vojenský distrikt v místě dnešní Sivaské provincie.
V životě svatého Blažeje je jen málo ověřených údajů. Jisté je ale to, že měl určité
léčitelské schopnosti, kterými si získal širokou popularitu mezi prostým lidem. K
pochopení životních osudů svatého Blažeje je nutné alespoň nastínit situaci, která
byla v oblasti, kde žil, v tehdejších dobách nastolena – roku 313 byl v Miláně
vydán edikt, dohoda mezi západořímským a východořímským císařem (mezi
Konstantinem a Liciniem), o poskytnutí náboženské svobody křesťanům. Tento
edikt ale nebyl dlouhý čas v Malé Asii dodržován, pontský náměstek Agricolaus dál
křesťany pronásledoval. Biskup Blažej byl nucen odejít z města Sebasta do hor a
tam žít skrytý několik let. Roku 316 byl ale odhalen – při honitbě zaběhla lesní zvěř
do jeskyně, ve které se skrýval. Po svém odhalení byl násilím odveden do Sebasty
a pod hrozbou smrti byl nucen klanět se římským bohům. Blažej odmítl, uhájil
svojí víru a byl proto odsouzen k pomalé smrti. Nejdříve byl přivázán ke sloupu a
drásán železnými hřebeny. Pak byl sťat mečem a s ním i mnoho dalších
sebastských křesťanů. Jedna z legend vypráví, že ve chvíli, kdy byl veden na popraviště, přiběhla k němu vdova-
křesťanka s umírajícím chlapcem, kterému se v hrdle vzpříčila rybí kost. Biskup chlapce požehnal a kost se uvolnila. Na
paměť tohoto zázračného uzdravení se každoročně 3. února v kostelích uděluje tzv. svatoblažejské požehnání. Svatý
Blažej je patronem soukeníků, tkalců a trpících lidí. Je jedním ze čtrnácti tzv. svatých pomocníků. Dvě zkřížené svíce při
svatoblažejském požehnání symbolizují bezmocné, svázané ruce Blažejovi při požehnání a uzdravení umírajícího
chlapce. Jde o akt povzbuzení v těžkostech každodenního života a ujištění, že člověk nikdy nezůstane sám, že vždy
nalezne někoho, kdo mu pomůže, kdo jej vyléčí… V českém kalendáři je svatého Blažeje 3. února.
24
