Page 21 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 48/2016
P. 21
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 48/2016
JMELÍ
Bez jmelí si Vánoce nedovedeme představit. Tradice pochází od Keltů, v druidismu je jmelí jednou z
nejposvátnějších bylin. Se jmelím do svého domova přinášíte i požehnání a zrovna tak ho s darovaným jmelím
předáváte přátelům.
Jmelí, posvátná rostlina keltských druidů, do domu přináší štěstí,
odvahu a lásku.
Ti ho prý ze stromu sekali pouze zlatými, případně stříbrnými srpy.
I když žádné pozůstatky těchto nástrojů se ve skutečnosti nikdy
nenašli, tak to zkrátka k jejich mytologii patří. Keltové považovali
jmelí za posvátnou rostlinu. Snad proto, že celou zimu dokázalo
držet zelenou barvu. Dokonce věřili, že jmelí funguje i jako
protijed a že vyléčí každou chorobu. A dokonce se jím ve
starověku vykuřovaly domy podobně jako s kadidlem. Zvyk česat
jmelí ze stromů tedy pochází z dob dávných a předkřesťanských.
Nejmocnější je jmelí darované. Jeho bílé bobule dozrávají právě v
prosinci, a proto jmelí připadalo našim předkům magické, a tak mu
přisoudili kouzelné účinky. Zavěšovali je do domů jako ochranu
před ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy. Také se tradovalo, že
jmelí splní jedno přání každému, kdo je zašeptá do plamínku první
zapálené svíčky na vánočním stromečku.
Do Čech se dostal zvyk zavěšovat do domu jmelí z Anglie. Keltové věřili, že přináší do domu štěstí, odvahu, lásku
a plodnost, proto také dodržovali zvyk líbání: Muž směl políbit na Štědrý den pod zavěšeným jmelím kteroukoli
ženu. Po každém polibku utrhli společně jednu bobulku, až na tu poslední. S tou se pak nechávalo jmelí viset až
do příštích Vánoc.
Magická užití: Ani bylina, ani strom, neklasifikovatelné běžnými schématy, připomínající hvězdokupu vstřelenou
do nebe lukem posvátného stromu - taková je přirozenost jmelí. Patří do doby mezi světlem a tmou, a mezi
dvěma ročními obdobími. Je bránou k „jinému“.
Starý italský příběh vypráví o překrásné víle, která se zjevila jistému rytíři s obrazem zářící Luny a Svatého Grálu
u nohou. V ruce držela snítku jmelí. Řekla rytíři, že díky tomuto jmelí zůstává věčně mladá a krásná.
Skandinávská Edda traduje legendu o Baldurovi „zářícím“ bohu, sužovaném sny o přicházející smrti. Frigg, matka
bohů, všechny živé bytosti zavázala přísahou, že ho nezabijí. Ale zapomněla na jmelí. Loki, jeden z prvních bohů,
tradičně pokládaný za ručitele pořádku, se pokusil narušit Frigginy snahy. Dal snítku jmelí do ruky slepému
Hodurovi v době, kdy se bohové bavili házením věcí po Baldurovi, kterému, jak věřili, nemohlo nic ublížit. Hodur
po něm hodil I snítku jmelí a zabil ho. Země propadla zármutku, protože Baldur měl vhled do krásy zářící
duchovní říše.
Se smrtí Baldura propadl svět do duchovní temnoty, „temné zimy duše“. (Z hlediska homeopatie a zásady
„podobné léčit podobným“, či „to, co nemoc způsobuje, je schopno ji vyléčit. Po naléhavých prosbách bohyň a
bohů byl Baldurovi navrácen život a světlo duchovního Slunce znovu ozářilo Zemi.
Jmelí bylo svěřeno do opatrování bohyni lásky a lidem bylo navždy přikázáno líbat se pod jeho větvemi. Jmelí
sbíráme šestý den po novoluní, nebo o letním slunovratu. Pro ochranu se nosí nebo ukládá na náležité místo.
Jmelí zavěšené nad kolébkou zabrání skřítkům v únosu dítěte. Z jeho
dřeva se vyrábějí amulety a šperky, ochranné talismany a záruky
uzdravení. Pomáhá při lovu a oplodnění. Zavěšené v ložnici jmelí přinese
krásné sny a prostřednictvím těchto snů odhalí tajemství nesmrtelnosti.
Do rituální zásnubní číše se přidává pár bobulí a snítka v domě slouží k
získání přízně bohyně lásky.
A jak se jmelí dostalo do křesťanských svátků? Zcela určitě je to
přenesený předkřesťanský zvyk, kterému se podařilo i jako jiným
obyčejům přenést i do novějších křesťanských tradic. Ale existuje
například i legenda o tom, že Josef vyřezal kolébku pro malého Ježíška
právě z větví jmelí.
A tak se odedávna věří, že je to právě jmelí, které, pokud se zavěsí na
vánoce ke stropu, zajišťuje štěstí a ochranu pro celé obydlí. Kromě toho
je to i hezká dekorace. Používá se buď původně zelené a, nebo
pozlacené. Takže, až si ho o vánocích doma zavěsíte, vzpomeňte si, že
právě děláte zvyk, který je z vánočních obyčejů jeden z vůbec těch
nejstarších.
21
JMELÍ
Bez jmelí si Vánoce nedovedeme představit. Tradice pochází od Keltů, v druidismu je jmelí jednou z
nejposvátnějších bylin. Se jmelím do svého domova přinášíte i požehnání a zrovna tak ho s darovaným jmelím
předáváte přátelům.
Jmelí, posvátná rostlina keltských druidů, do domu přináší štěstí,
odvahu a lásku.
Ti ho prý ze stromu sekali pouze zlatými, případně stříbrnými srpy.
I když žádné pozůstatky těchto nástrojů se ve skutečnosti nikdy
nenašli, tak to zkrátka k jejich mytologii patří. Keltové považovali
jmelí za posvátnou rostlinu. Snad proto, že celou zimu dokázalo
držet zelenou barvu. Dokonce věřili, že jmelí funguje i jako
protijed a že vyléčí každou chorobu. A dokonce se jím ve
starověku vykuřovaly domy podobně jako s kadidlem. Zvyk česat
jmelí ze stromů tedy pochází z dob dávných a předkřesťanských.
Nejmocnější je jmelí darované. Jeho bílé bobule dozrávají právě v
prosinci, a proto jmelí připadalo našim předkům magické, a tak mu
přisoudili kouzelné účinky. Zavěšovali je do domů jako ochranu
před ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy. Také se tradovalo, že
jmelí splní jedno přání každému, kdo je zašeptá do plamínku první
zapálené svíčky na vánočním stromečku.
Do Čech se dostal zvyk zavěšovat do domu jmelí z Anglie. Keltové věřili, že přináší do domu štěstí, odvahu, lásku
a plodnost, proto také dodržovali zvyk líbání: Muž směl políbit na Štědrý den pod zavěšeným jmelím kteroukoli
ženu. Po každém polibku utrhli společně jednu bobulku, až na tu poslední. S tou se pak nechávalo jmelí viset až
do příštích Vánoc.
Magická užití: Ani bylina, ani strom, neklasifikovatelné běžnými schématy, připomínající hvězdokupu vstřelenou
do nebe lukem posvátného stromu - taková je přirozenost jmelí. Patří do doby mezi světlem a tmou, a mezi
dvěma ročními obdobími. Je bránou k „jinému“.
Starý italský příběh vypráví o překrásné víle, která se zjevila jistému rytíři s obrazem zářící Luny a Svatého Grálu
u nohou. V ruce držela snítku jmelí. Řekla rytíři, že díky tomuto jmelí zůstává věčně mladá a krásná.
Skandinávská Edda traduje legendu o Baldurovi „zářícím“ bohu, sužovaném sny o přicházející smrti. Frigg, matka
bohů, všechny živé bytosti zavázala přísahou, že ho nezabijí. Ale zapomněla na jmelí. Loki, jeden z prvních bohů,
tradičně pokládaný za ručitele pořádku, se pokusil narušit Frigginy snahy. Dal snítku jmelí do ruky slepému
Hodurovi v době, kdy se bohové bavili házením věcí po Baldurovi, kterému, jak věřili, nemohlo nic ublížit. Hodur
po něm hodil I snítku jmelí a zabil ho. Země propadla zármutku, protože Baldur měl vhled do krásy zářící
duchovní říše.
Se smrtí Baldura propadl svět do duchovní temnoty, „temné zimy duše“. (Z hlediska homeopatie a zásady
„podobné léčit podobným“, či „to, co nemoc způsobuje, je schopno ji vyléčit. Po naléhavých prosbách bohyň a
bohů byl Baldurovi navrácen život a světlo duchovního Slunce znovu ozářilo Zemi.
Jmelí bylo svěřeno do opatrování bohyni lásky a lidem bylo navždy přikázáno líbat se pod jeho větvemi. Jmelí
sbíráme šestý den po novoluní, nebo o letním slunovratu. Pro ochranu se nosí nebo ukládá na náležité místo.
Jmelí zavěšené nad kolébkou zabrání skřítkům v únosu dítěte. Z jeho
dřeva se vyrábějí amulety a šperky, ochranné talismany a záruky
uzdravení. Pomáhá při lovu a oplodnění. Zavěšené v ložnici jmelí přinese
krásné sny a prostřednictvím těchto snů odhalí tajemství nesmrtelnosti.
Do rituální zásnubní číše se přidává pár bobulí a snítka v domě slouží k
získání přízně bohyně lásky.
A jak se jmelí dostalo do křesťanských svátků? Zcela určitě je to
přenesený předkřesťanský zvyk, kterému se podařilo i jako jiným
obyčejům přenést i do novějších křesťanských tradic. Ale existuje
například i legenda o tom, že Josef vyřezal kolébku pro malého Ježíška
právě z větví jmelí.
A tak se odedávna věří, že je to právě jmelí, které, pokud se zavěsí na
vánoce ke stropu, zajišťuje štěstí a ochranu pro celé obydlí. Kromě toho
je to i hezká dekorace. Používá se buď původně zelené a, nebo
pozlacené. Takže, až si ho o vánocích doma zavěsíte, vzpomeňte si, že
právě děláte zvyk, který je z vánočních obyčejů jeden z vůbec těch
nejstarších.
21
