Page 21 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 18/2018
P. 21
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 18/2018

LOUŽNICKÉ TRADICE

LEDOVÍ MUŽI

Pankrác, Servác a Bonifác - Období mezi 10. až 14.
květnem bývá označováno jako období zmrzlíků, studených
svatých, ledováků, ledových mužů a podobně. Bývá to
výrazně studené období, avšak charakter doprovodného
ochlazení není vždy stejný. Někdy se teplota dostane i pod
bod mrazu, ale častěji nastává pouze citelné ochlazení a
především se vyskytují vydatné studené dešťové srážky. Ty
jsou charakteristické i pro další významnou pranostickou
dominantu, kterou představuje svatá Žofie.

PANKRAC (12. května) - „Ledový světec“ svatý Pankrác
se narodil okolo roku 290 ve Frýgii (Malá Asie). Traduje se,
že pocházel z vážené křesťanské rodiny. Matka však
zemřela hned po jeho narození a otec o rok později. Tak o
něj pečoval strýc Dionýsos, který s ním později přesídlil do
Říma. To bylo v době, kdy císař Dioklecián velmi tvrdě
pronásledoval křesťany, a veřejné přiznání ke křesťanství bylo trestáno smrtí. Mladý Pankrác se však nezalekl a své
vyznání neskrýval, což mělo za následek, že byl zajat a uvězněn. Bylo mu nabídnuto, že když se své víry vzdá, zachrání si
život. Ale čtrnáctiletý Pankrác se nedal přesvědčit a tak 12. května roku 304 byl veřejně sťat. Jeho tělo uschovala
statečná žena v římských katakombách. V roce 500 papež Symach postavil nad Pankrácovým hrobem kostel. Později zde
byla vystavěna bazilika sv. Pankráce, jež zde stojí dodnes. Pankrácův kult se rozšířil po celé Evropě, především pak v
Německu. Dnešní Pankrác je ve Francii patronem dětí a prvně přijímajících. Ochraňuje mladé rostliny a květy, jeho
přímluva pomáhá při bolestech hlavy a při křečích - a také proti křivé přísaze. Význam jména Pankrác v tomto případě
neodpovídá povaze chlapce a jeví se jako nahodilé. Základem je totiž řecké slovo pankration, což znamená „celkový
závod“ nebo „víceboj“, lze vycházet i ze slova pankratés - přeloženo jako „vševládný“.

SERVAC (13. května) - Druhý „ledový světec“ svatý Servác pocházel z Arménie (datum narození spadá do 4. století).
Pravděpodobně roku 340 se stává biskupem v Tongernu
(Belgie). Patřil k nejtvrdším odpůrcům arianismu. Zemřel
13. května roku 384 v Maastrichtu (Holandsko) na zimnici.
Je patronem Maastrichtu, Goslaru, Limburgu/Lahn,
Quedlinburgu a Wormského biskupství. To svědčí o velké
úctě, které se tento patron těší. Navíc jej berou za svého
ochránce i zámečníci a stolaři, lidé se k němu modlí, když je
sužuje revmatismus, bolesti nohou a horečka. Také je
vzýván, aby ochránil před škodami od mrazu, který přichází
nikým nezván ani nevolán. V Maastrichtu se na světcovu
počest v současné době každých 7 let koná velká posvátná
pouť. Při procesí (ommegang) nesou věřící ulicemi
Servácovu hlavu a další ostatky. Jméno Servác má základ
patrně v latinském slově servare - "uchovávat". Znamená
tedy něco jako "strážce" nebo "ten, který uchovává".

BONIFAC (14. května) - Třetí „ledový světec“ svatý
Bonifác, se podle legendy narodil v Římě ve 3. století. Bohatá Římanka – křesťanka - jej poslala do Tarsu v Malé Asii
(dnešní Turecko), aby tam pro ni se svými druhy vyhledával ostatky mučedníků. Bonifác se do té doby o křesťanskou
víru nezajímal a tak bral cestu spíše jako povyražení. V Tarsu byl svědkem toho, jak jsou zde křesťané krutě a bez
soucitu v celých zástupech veřejně pro víru zabíjeni. Pod vlivem hrůzných zážitků se veřejně přihlásil k víře Ježíšově. Byl
okamžitě uvězněn a po krutém mučení jej biřicové vhodili do vařící se smůly. Legenda říká, že jeho zděšení přátelé
přinesli nakonec do Říma ostatky jenom jednoho mučedníka - Bonifáce. Tam jej pohřbili na via Latina. To vše se mělo
stát kolem roku 306. Jméno Bonifác vychází z latinského výrazu (homo) boni fati, což lze přeložit jako „člověk dobrého
osudu“, což může znamenat, že každý Bonifác je šťastlivec.

(foto: „zmrzlíci“ - 3.května v roce 2011)

21
   16   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26