Page 17 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 14/2016
P. 17
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 14/2016
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
POMĚRY V OBCI
Jakmile vypukla válka, veškerá průmyslová výroba v naší osadě byla zastavena. V brusírnách dodělány
objednávky a nové už nepřišly. Tím zanikl ve většině rodin pramen příjmů a mnoho rodin octlo se v nouzi. Aby se
tomuto stavu alespoň z části odpomohlo, zřízen ve škole polévkový ústav pro školní dítky. Správa školy obrátila se
podpory žádaje na místní spolky,
místní školní radu, což vyneslo
tehdy úhrnem 200 K. Vařilo se u
školnice Marie Pirochové 4 krát
týdně po 5 měsíců, od 1. prosince
do 30. dubna 1915. Cena jedné
porce zpočátku byla 14 h, později
16 hal.
Následkem nedostatků obilí i mouky
přestali pekaři koncem roku 1914
péci chleba, obchodníci přestali
prodávati mouku a jiné vařiva,
neboť nebylo možno tyto nikde
nakoupiti. Úroda toho roku také
byla dosti špatná, tak nastal v obci
nedostatek potravin.
Aby se tomu čelilo, bylo zakoupeno a pak jednotlivým občanům rozprodáno 30 q brambor od Karla Srba, sládka
v Jesenném a od zdejšího rolníka Jos. Krupky žito v ceně 30 K za 1 q.
Aby se umožnilo zásobování obyvatelstva moukou a chlebem zřízena byla na vyzvání c.k. hejtmanství zásobovací
komise obecní, která rozdělovala občanům místním přidělené potraviny od okresní zásobovací komise. Do této
komise zvoleni: Jáchym Linka hostinský, Alois Ludvík učitel, Josef Opočenský rolník, Jaroslav Matoušek rolník,
Josef Krupka rolník a Josef Jodas řídící učitel. Komise tu byla, bohužel často neměla co lidem rozdělovat. Stalo se
začátkem roku 1915, že nebyl po 4
neděle do naší osady ani bochník
chleba, ani mouka přivezena. Kdo měl
brambory, tomu ještě bylo dobře,
mohl alespoň péci „halušky“. Někteří
chodili pro chleba až do Nábzí. Kde
byl chléb na prodej. Ovšem, že byl
dražší a pak ta jeho chuť. Snad byl
pečen z bobové mouky, neboť byl tak
krutý, že těžko žaludek ho snesl.
V roce 1915 dvakráte proveden v obci
soupis zásob potravin a to 28.2.2015
a 25.5,2015. V měsíci červnu konán
byl předběžný soupis úrody polní.
Z nařízení vlády byl zřízen pro celou
říši „Válečný obilní stav“, který měl
jedině právo obilí kupovati a
obyvatelstvu přidělovati. Obecní
zásobovací komise rozdělovala mouku
a chleba na lístky. Byly to tak zvané
chlebenky. Později k nim přibyly,
kafenky, cukřenky, masenky, tučenky
a čert ví jak se všechny ty – enky- jmenovaly. Rakousko všelijakých enek mělo dostatek, ale lid neměl co jíst.
Tento chléb pekl na Bratříkově mlynář a starosta obce Karel Hnídek a Jáchyma Linky byl pro Loužnici vydáván.
Každá osada měla nárok na 1 chléb ve váze 1.35 kg 35 dkg mouky na každý týden. Mouka se zpočátku prodávala
u Linků, později členové zásobovací komise tuto prodávali ve škole v místnosti dnešní knihovny. Lístky na každý
týden měli jinou barvu. Pro Loužnici vydávalo se 400 – 410 lístků. Chléb byl pečen z různých druhů mouky, do
žitné byla přidána ječná, později kukuřičná mouka. Tomuto chlebu říkali „Kukuřičňák“.
Teprve po žních v roce 1915 počal se opět péci chléb žitný. Na jaře v 15 tém roce nastal nedostatek cukru, proto
zásobovací komise zakoupila pro obě obce 1 vagon cukru, který byl občanstvu rozprodán. Jeden kg za 92 h.
Pokračování příště……
Foto: vojáci na frontě 1915, lístky na jídlo
17
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
POMĚRY V OBCI
Jakmile vypukla válka, veškerá průmyslová výroba v naší osadě byla zastavena. V brusírnách dodělány
objednávky a nové už nepřišly. Tím zanikl ve většině rodin pramen příjmů a mnoho rodin octlo se v nouzi. Aby se
tomuto stavu alespoň z části odpomohlo, zřízen ve škole polévkový ústav pro školní dítky. Správa školy obrátila se
podpory žádaje na místní spolky,
místní školní radu, což vyneslo
tehdy úhrnem 200 K. Vařilo se u
školnice Marie Pirochové 4 krát
týdně po 5 měsíců, od 1. prosince
do 30. dubna 1915. Cena jedné
porce zpočátku byla 14 h, později
16 hal.
Následkem nedostatků obilí i mouky
přestali pekaři koncem roku 1914
péci chleba, obchodníci přestali
prodávati mouku a jiné vařiva,
neboť nebylo možno tyto nikde
nakoupiti. Úroda toho roku také
byla dosti špatná, tak nastal v obci
nedostatek potravin.
Aby se tomu čelilo, bylo zakoupeno a pak jednotlivým občanům rozprodáno 30 q brambor od Karla Srba, sládka
v Jesenném a od zdejšího rolníka Jos. Krupky žito v ceně 30 K za 1 q.
Aby se umožnilo zásobování obyvatelstva moukou a chlebem zřízena byla na vyzvání c.k. hejtmanství zásobovací
komise obecní, která rozdělovala občanům místním přidělené potraviny od okresní zásobovací komise. Do této
komise zvoleni: Jáchym Linka hostinský, Alois Ludvík učitel, Josef Opočenský rolník, Jaroslav Matoušek rolník,
Josef Krupka rolník a Josef Jodas řídící učitel. Komise tu byla, bohužel často neměla co lidem rozdělovat. Stalo se
začátkem roku 1915, že nebyl po 4
neděle do naší osady ani bochník
chleba, ani mouka přivezena. Kdo měl
brambory, tomu ještě bylo dobře,
mohl alespoň péci „halušky“. Někteří
chodili pro chleba až do Nábzí. Kde
byl chléb na prodej. Ovšem, že byl
dražší a pak ta jeho chuť. Snad byl
pečen z bobové mouky, neboť byl tak
krutý, že těžko žaludek ho snesl.
V roce 1915 dvakráte proveden v obci
soupis zásob potravin a to 28.2.2015
a 25.5,2015. V měsíci červnu konán
byl předběžný soupis úrody polní.
Z nařízení vlády byl zřízen pro celou
říši „Válečný obilní stav“, který měl
jedině právo obilí kupovati a
obyvatelstvu přidělovati. Obecní
zásobovací komise rozdělovala mouku
a chleba na lístky. Byly to tak zvané
chlebenky. Později k nim přibyly,
kafenky, cukřenky, masenky, tučenky
a čert ví jak se všechny ty – enky- jmenovaly. Rakousko všelijakých enek mělo dostatek, ale lid neměl co jíst.
Tento chléb pekl na Bratříkově mlynář a starosta obce Karel Hnídek a Jáchyma Linky byl pro Loužnici vydáván.
Každá osada měla nárok na 1 chléb ve váze 1.35 kg 35 dkg mouky na každý týden. Mouka se zpočátku prodávala
u Linků, později členové zásobovací komise tuto prodávali ve škole v místnosti dnešní knihovny. Lístky na každý
týden měli jinou barvu. Pro Loužnici vydávalo se 400 – 410 lístků. Chléb byl pečen z různých druhů mouky, do
žitné byla přidána ječná, později kukuřičná mouka. Tomuto chlebu říkali „Kukuřičňák“.
Teprve po žních v roce 1915 počal se opět péci chléb žitný. Na jaře v 15 tém roce nastal nedostatek cukru, proto
zásobovací komise zakoupila pro obě obce 1 vagon cukru, který byl občanstvu rozprodán. Jeden kg za 92 h.
Pokračování příště……
Foto: vojáci na frontě 1915, lístky na jídlo
17
