Page 6 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 06/2018
P. 6
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 6/2018
JABLONEC NAD NISOU
Když vychází z jednoho věžáku na jabloneckém sídlišti Mšeno za rozbřesku muž s pilou a sekyrou, jeden by řekl, jak asi
v paneláku topí v krbu? Jenže Petr Vobořil nezamíří k lesu ale naopak k vodě. Vysvleče se do plavek, nazuje
neoprenové ponožky a ponechá si kulicha… Zatímco kolem chodí lidé
do práce a s pejsky zachumlaní do péřovek a šál, on si lebedí ve vodě
mezi úlomky ledu.
Nejdříve jste začal běhat kolem přehrady a teď se v ní
koupete. Jak vás napadlo začít s otužováním?
Sportuju téměř celý život, začal jsem v šesti letech plaváním ve starých
lázních, to bylo v roce 1966. Byla to výborná parta a toho chloru jsme
si užili až až. Pak jsem byl vybraný na Žižkač do atletický třídy a začala
jiná éra. Nejdřív všeobecná atletika, pak specializace a pak skok o tyči.
Přišla vojna, Rudá hvězda, Banská Bystrica Dukla a nakonec k
chemikům. K chemikům protože jsem byl nespolehlivý, otec emigroval,
tak jsem byl v mezi těma vypovězenými. Pak přišla rodina a zůstal jen rekreační sport, většinu času jsem proběhal.
Ke koupání vás vedl zdravý životní styl nebo jen nějaká výzva?
Někdy před čtyřmi lety mě inspirovali senioři ve Mšeně, kteří se chodí denně koupat do přehrady. S novým bydlištěm v
Mšeně to bylo jednoduché. No a tak jsem to vlastně dal celou zimní sezonu. Ne, že by to bylo úplně jednoduché, ale ta
romantická představa, že se půjdu ráno koupat ze zasněženého břehu, mě lákala. Začal jsem chodit každé ráno. Zažitý
rytmus přinášel i takové situace, že, když jsme byli někde mimo Jablonec, tak jsem podvědomě hledal nějakou louži,
kde bych se smočil. Koupal jsem se v zimě ve Špidlu i na Berzdorfersee v Německu.
Co lékaři, jakou mají radost?
Protože jsem neměl jiné aktivity a mám sedavé zaměstnání, tak jsem docela přibral. Anebo to bylo tím, jak říká můj
kamarád, že při otužování se dostaví tzv. tulení efekt a začneš nabírat tuk. Vrátil jsem se k běhání, začal jsem pomalu
od pěti kilometrů až k dvanácti, které jsem běhal každý den kolem všech tří přehrad a to dvakrát. Po dvou letech mi
odešlo koleno a musel jsem úplně přestat. To bylo vloni v létě. Z donucení jsem vrátil k plavání. Od té doby plavu
každý den, v létě jsem to stupňoval až do dvou až tří kilometrů plavání. Nemám problém se vstáváním jsem skřivan a
tak za tmy plavu, co to dá. Jenže s klesající teplotou jsem musel trať zkracovat. Začala mne strašit rodina, že bych už z
té vody nemusel vylézt.
Jak se připravujete, kolik to zabere času?
Nyní jsem v režimu zimního plavání, chodím každé ráno. Pokud je hodně zamrzlá přehrada, musím si vzít sekeru anebo
pilu, kterou mám půjčenou od hrázného Jiřího Chmelaře. Chodím ráno za tmy. Nejdřív jdu do vody zhruba na deset
minut plavání, pak se rychle obleču a oběhnu všechny tři nádrže. Ta na třetím kilometru už je mi docela teplo. Po
osprchování stihnu ještě ráno snídani s dětmi, než odejdou do školy.
Speciální výbava? Neopren nemáte.
Za těch pár let už mám vyzkoušené, co všechno k tomu potřebuju. Hlavně sekeru, teď i pilu a používám též
neoprenové rukavice a neoprenové boty. A to proto, že na tělo mi zima není, ale nejvíce jsou citlivé prsty na rukou a
na nohou. To je bolest, která není vůbec příjemná.
Jste osamělec nebo máte partu na podporu?
Vím, že na přehradě chodí ještě parta kluků naproti k můstku, který patří vodní záchranné službě. Potkali jsme se, když
jsem na Silvestra pořádal ledového muže. Bylo nás tam něco málo přes 20 a mezi námi i dvě dámy. Komunikujeme
spolu přes facebook. Jedna z dam, která bydlí v Držkově a pracuje v Jablonci na finančáku, teď po práci chodí plavat
do mojí dráhy na pláž k prutu. Na oplátku jsem si byl vysekat díru v lomu Jílovém a ponořil jsem se do místní vody.
Chtěl se někdo přidat?
Protože dávám svoje plavání na facebook, tak se ozývají kamarádi, kteří by si to chtěli zkusit. Nebo se dělí o zkušenosti
ti, kteří jsou v tom též. Jako například Honza Homola z Wohnoutů, s ním jsem připravoval před lety jeden hudební
projekt.
http://jablonecky.denik.cz/
6
JABLONEC NAD NISOU
Když vychází z jednoho věžáku na jabloneckém sídlišti Mšeno za rozbřesku muž s pilou a sekyrou, jeden by řekl, jak asi
v paneláku topí v krbu? Jenže Petr Vobořil nezamíří k lesu ale naopak k vodě. Vysvleče se do plavek, nazuje
neoprenové ponožky a ponechá si kulicha… Zatímco kolem chodí lidé
do práce a s pejsky zachumlaní do péřovek a šál, on si lebedí ve vodě
mezi úlomky ledu.
Nejdříve jste začal běhat kolem přehrady a teď se v ní
koupete. Jak vás napadlo začít s otužováním?
Sportuju téměř celý život, začal jsem v šesti letech plaváním ve starých
lázních, to bylo v roce 1966. Byla to výborná parta a toho chloru jsme
si užili až až. Pak jsem byl vybraný na Žižkač do atletický třídy a začala
jiná éra. Nejdřív všeobecná atletika, pak specializace a pak skok o tyči.
Přišla vojna, Rudá hvězda, Banská Bystrica Dukla a nakonec k
chemikům. K chemikům protože jsem byl nespolehlivý, otec emigroval,
tak jsem byl v mezi těma vypovězenými. Pak přišla rodina a zůstal jen rekreační sport, většinu času jsem proběhal.
Ke koupání vás vedl zdravý životní styl nebo jen nějaká výzva?
Někdy před čtyřmi lety mě inspirovali senioři ve Mšeně, kteří se chodí denně koupat do přehrady. S novým bydlištěm v
Mšeně to bylo jednoduché. No a tak jsem to vlastně dal celou zimní sezonu. Ne, že by to bylo úplně jednoduché, ale ta
romantická představa, že se půjdu ráno koupat ze zasněženého břehu, mě lákala. Začal jsem chodit každé ráno. Zažitý
rytmus přinášel i takové situace, že, když jsme byli někde mimo Jablonec, tak jsem podvědomě hledal nějakou louži,
kde bych se smočil. Koupal jsem se v zimě ve Špidlu i na Berzdorfersee v Německu.
Co lékaři, jakou mají radost?
Protože jsem neměl jiné aktivity a mám sedavé zaměstnání, tak jsem docela přibral. Anebo to bylo tím, jak říká můj
kamarád, že při otužování se dostaví tzv. tulení efekt a začneš nabírat tuk. Vrátil jsem se k běhání, začal jsem pomalu
od pěti kilometrů až k dvanácti, které jsem běhal každý den kolem všech tří přehrad a to dvakrát. Po dvou letech mi
odešlo koleno a musel jsem úplně přestat. To bylo vloni v létě. Z donucení jsem vrátil k plavání. Od té doby plavu
každý den, v létě jsem to stupňoval až do dvou až tří kilometrů plavání. Nemám problém se vstáváním jsem skřivan a
tak za tmy plavu, co to dá. Jenže s klesající teplotou jsem musel trať zkracovat. Začala mne strašit rodina, že bych už z
té vody nemusel vylézt.
Jak se připravujete, kolik to zabere času?
Nyní jsem v režimu zimního plavání, chodím každé ráno. Pokud je hodně zamrzlá přehrada, musím si vzít sekeru anebo
pilu, kterou mám půjčenou od hrázného Jiřího Chmelaře. Chodím ráno za tmy. Nejdřív jdu do vody zhruba na deset
minut plavání, pak se rychle obleču a oběhnu všechny tři nádrže. Ta na třetím kilometru už je mi docela teplo. Po
osprchování stihnu ještě ráno snídani s dětmi, než odejdou do školy.
Speciální výbava? Neopren nemáte.
Za těch pár let už mám vyzkoušené, co všechno k tomu potřebuju. Hlavně sekeru, teď i pilu a používám též
neoprenové rukavice a neoprenové boty. A to proto, že na tělo mi zima není, ale nejvíce jsou citlivé prsty na rukou a
na nohou. To je bolest, která není vůbec příjemná.
Jste osamělec nebo máte partu na podporu?
Vím, že na přehradě chodí ještě parta kluků naproti k můstku, který patří vodní záchranné službě. Potkali jsme se, když
jsem na Silvestra pořádal ledového muže. Bylo nás tam něco málo přes 20 a mezi námi i dvě dámy. Komunikujeme
spolu přes facebook. Jedna z dam, která bydlí v Držkově a pracuje v Jablonci na finančáku, teď po práci chodí plavat
do mojí dráhy na pláž k prutu. Na oplátku jsem si byl vysekat díru v lomu Jílovém a ponořil jsem se do místní vody.
Chtěl se někdo přidat?
Protože dávám svoje plavání na facebook, tak se ozývají kamarádi, kteří by si to chtěli zkusit. Nebo se dělí o zkušenosti
ti, kteří jsou v tom též. Jako například Honza Homola z Wohnoutů, s ním jsem připravoval před lety jeden hudební
projekt.
http://jablonecky.denik.cz/
6