Page 13 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 06/2015
P. 13
LOUŽNICKÉ TRADICE
LYŽOVÁNÍ V LOUŽNICI
V Loužnici má lyžování na běžkách velikou tradici, na lyžích tu stojí
od prvních krůčků snad všechny děti.
V 80. A 90. letech byla Loužnice líhní výborných lyžařů a to jen díky
práci a obětavosti pár chlapů, kterým nebyl lhostejný volný čas svých
a ostatních dětí.
Hlavními trenéry byli Emil Halama a Jaromír Udatný, ten dokázal
v těžkých komunistických dobách lyžování v Loužnici prosadit a
sehnat pro všechny lyže a veškerý servis. Všichni tak také měli za
sebou velkou pomoc ve svých manželkách a kamarádech z Loužnice
a okolí.
Aby se nemusela stopa stále ušlapávat, vymyslel Emil Halama s
Pavlem Špidlenem, prvního skútra z motorky. Nezůstalo jen u
vymýšlení, ale spolu jej i vyrobili a v Loužnici s ním upravovali stopu
několik dalších dlouhých let, než jej nahradil skútr ruské výroby
„Buran“..
Další technickou vymožeností bylo osvětlené „kolečko“, to byl hlavní
počin Jaromíra Udatného, který na několik sloupů, za stodolou nad
Hrubými, zavěsil velké lampy, napojil na elektrický proud a mohlo se
běhat i večer. Mělo to velkou výhodu, protože většina chodila dlouho
z práce a ze školy, v zimě je brzo tma a tak se trénovalo skoro každý
den.
Pamatuji si, že vždy když jsem přišla ze školy, již mě děda
popoháněl, ať se rychle převléknu, že „kolečko“ už svítí a ostatní
trénují, nechci mu nic vyčítat, ale myslím, že tímto ve mně velkou
lásku k běžkám nevzbudil .
Zato ostatní děti slavili velké úspěchy a ze závodů vozili spoustu
medailí a tak bylo pro většinu samozřejmostí, že od páté třídy na
základní škole, přestoupili na sportovní školu do Tanvaldu.
Největší úspěch z dětí, které trénovali v té době, v Loužnici měla na
konec Jiřina Adamičková, ta se s biatlonem dostala až na olympiádu,
ale i ostatní byli skvělými závodníky: Lenka Halamová, Pavlína
Halamová, Radka Udatná, Naďa Linková, Pavel Špidlen, Jana
Špidlenová, Míra Kramář, Dana Lancová, Petr Lanc, Věra Kopalová, Pavel Udatný, Eva Tomšová a další.
Ovšem netrénovalo se pouze v zimě, ani letní příprava se nepodceňovala. Tréninky byli stejně intenzivní,
běhalo se po lesích v okolí Loužnice, zde se i posilovalo, tenkrát nebyli žádné posilovny.
Velkým úspěchem tréninků, byli koloběžky, které vyrobil Emil Halama a mělo, ji doma snad každé dítě,
dokonce dodnes jich po Loužnici pár jezdí a je to i báječný dopravní prostředek na houby.
O letních prázdninách se uskutečňovaly „soustředění“, po dlouhá léta všichni běžkaři z Loužnice jezdili do
Borečova, kde se běhalo, plavalo, ale hrálo i spoustu her a tak měli děti báječné prázdniny.
Během letních tréninků děti sbírali bylinky, ze kterých, jim v zimě vařila báječný a posilující čaj paní Magda
Halamová, což znamenalo, že si samozřejmě všichni přirozeným způsobem posilovali imunitu a žádné z dětí
nebylo nemocné.
Sice velká sláva Loužnických běžek je již dávno pryč, může za to snad jiná doba, ale neznamená to, že by
běžky v Loužnici zanikly úplně.
V této krásné tradici pokračuje jeden z dětí, „slavné doby“, Pavel Špidlen za podpory Jaromíra Udatného,
Emila Halamy a Míry Kramáře, každý rok upravuje v Loužnici stopy a svoje děti na běžky postavil ještě v
kojeneckém věku.
Také každý rok organizuje Sokol Loužnice a Hasiči Loužnice, již vyhlášené a tradiční závody na běžkách „ O
Štít Kostřavce“, závod je úspěšný a každý rok se jej zúčastní spousta závodníků, všech věkových kategorií.
Tak až pojedete bílou stopou, budete se kochat nádhernou krajinou, která u nás pod Černou Studnicí je, a za
zády na vás někdo křikne: „stopa“, uhněte, pusťte projíždějícího lyžaře, hezky se na něj usmějte, možná, že
je to někdo z té zlaté éry Loužnických závodníku, nebo další generace.
Doba Loužnického lyžování byla dlouhá a plná různých zážitků a úspěchů. Jistě by stálo za to zavzpomínat.
13
LYŽOVÁNÍ V LOUŽNICI
V Loužnici má lyžování na běžkách velikou tradici, na lyžích tu stojí
od prvních krůčků snad všechny děti.
V 80. A 90. letech byla Loužnice líhní výborných lyžařů a to jen díky
práci a obětavosti pár chlapů, kterým nebyl lhostejný volný čas svých
a ostatních dětí.
Hlavními trenéry byli Emil Halama a Jaromír Udatný, ten dokázal
v těžkých komunistických dobách lyžování v Loužnici prosadit a
sehnat pro všechny lyže a veškerý servis. Všichni tak také měli za
sebou velkou pomoc ve svých manželkách a kamarádech z Loužnice
a okolí.
Aby se nemusela stopa stále ušlapávat, vymyslel Emil Halama s
Pavlem Špidlenem, prvního skútra z motorky. Nezůstalo jen u
vymýšlení, ale spolu jej i vyrobili a v Loužnici s ním upravovali stopu
několik dalších dlouhých let, než jej nahradil skútr ruské výroby
„Buran“..
Další technickou vymožeností bylo osvětlené „kolečko“, to byl hlavní
počin Jaromíra Udatného, který na několik sloupů, za stodolou nad
Hrubými, zavěsil velké lampy, napojil na elektrický proud a mohlo se
běhat i večer. Mělo to velkou výhodu, protože většina chodila dlouho
z práce a ze školy, v zimě je brzo tma a tak se trénovalo skoro každý
den.
Pamatuji si, že vždy když jsem přišla ze školy, již mě děda
popoháněl, ať se rychle převléknu, že „kolečko“ už svítí a ostatní
trénují, nechci mu nic vyčítat, ale myslím, že tímto ve mně velkou
lásku k běžkám nevzbudil .
Zato ostatní děti slavili velké úspěchy a ze závodů vozili spoustu
medailí a tak bylo pro většinu samozřejmostí, že od páté třídy na
základní škole, přestoupili na sportovní školu do Tanvaldu.
Největší úspěch z dětí, které trénovali v té době, v Loužnici měla na
konec Jiřina Adamičková, ta se s biatlonem dostala až na olympiádu,
ale i ostatní byli skvělými závodníky: Lenka Halamová, Pavlína
Halamová, Radka Udatná, Naďa Linková, Pavel Špidlen, Jana
Špidlenová, Míra Kramář, Dana Lancová, Petr Lanc, Věra Kopalová, Pavel Udatný, Eva Tomšová a další.
Ovšem netrénovalo se pouze v zimě, ani letní příprava se nepodceňovala. Tréninky byli stejně intenzivní,
běhalo se po lesích v okolí Loužnice, zde se i posilovalo, tenkrát nebyli žádné posilovny.
Velkým úspěchem tréninků, byli koloběžky, které vyrobil Emil Halama a mělo, ji doma snad každé dítě,
dokonce dodnes jich po Loužnici pár jezdí a je to i báječný dopravní prostředek na houby.
O letních prázdninách se uskutečňovaly „soustředění“, po dlouhá léta všichni běžkaři z Loužnice jezdili do
Borečova, kde se běhalo, plavalo, ale hrálo i spoustu her a tak měli děti báječné prázdniny.
Během letních tréninků děti sbírali bylinky, ze kterých, jim v zimě vařila báječný a posilující čaj paní Magda
Halamová, což znamenalo, že si samozřejmě všichni přirozeným způsobem posilovali imunitu a žádné z dětí
nebylo nemocné.
Sice velká sláva Loužnických běžek je již dávno pryč, může za to snad jiná doba, ale neznamená to, že by
běžky v Loužnici zanikly úplně.
V této krásné tradici pokračuje jeden z dětí, „slavné doby“, Pavel Špidlen za podpory Jaromíra Udatného,
Emila Halamy a Míry Kramáře, každý rok upravuje v Loužnici stopy a svoje děti na běžky postavil ještě v
kojeneckém věku.
Také každý rok organizuje Sokol Loužnice a Hasiči Loužnice, již vyhlášené a tradiční závody na běžkách „ O
Štít Kostřavce“, závod je úspěšný a každý rok se jej zúčastní spousta závodníků, všech věkových kategorií.
Tak až pojedete bílou stopou, budete se kochat nádhernou krajinou, která u nás pod Černou Studnicí je, a za
zády na vás někdo křikne: „stopa“, uhněte, pusťte projíždějícího lyžaře, hezky se na něj usmějte, možná, že
je to někdo z té zlaté éry Loužnických závodníku, nebo další generace.
Doba Loužnického lyžování byla dlouhá a plná různých zážitků a úspěchů. Jistě by stálo za to zavzpomínat.
13
