Page 18 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 01/2016
P. 18
HISTORIE
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
DĚJINY LOUŽNICE
Dokud obchod byl v rozmachu, bylo dobře, ale přišly zlé časy. Bylo to před rokem 1848, kdy dolehla bída na
občany plnou silou. Nejenom rozmařilost obchodníků, ale i neúroda přivedla lid do hladu. Nebylo peněz a nebylo
ani co kde koupit. Ceny potravin byly
horentně vysoké. Vypravuje se, že lid
strouhal sobě kůru ze stromů a tu pak
míchal se šrotem a z této smíšeniny
pekly se placky. Tehdy byl vydán od
rakouské vlády zákon o povinném
zřízení sýpek či špícharů, kam museli
rolníci přebytečné zásoby obilí odvádět,
by tato v čas neúrody bylo k dispozici.
Naše obec odváděla obilí do špícharu
v Plavech.
Po roce 1870 přišla zdejším sklářům
skvělá perioda. Každý kdo jen mohl,
hledal práci při skle. Sedlák opouštěl
svá pole a raději faktořil. Sekáči perel
vydělali velké peníze. Stačilo mu dělati dva až tři dny za týden, pak v kapse kabátu odnesl korálky faktorovi, kde
mu bylo dobře zaplaceno. Všecky mlýny měnily se na brusírny a nové byly zřizovány.
(O této události je zmíněno také zde:
http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7556&Itemid=4 )
Tak zde vznikly 4 brusírny. Návlekem po
domácku vydělali slušný peníz děti i starší lidé.
Tak to šlo až do roku 1888 – 89, kdy do této
periody zasáhla neblahá mašinérie a hrabivost
jednotlivců. Byla to firma Breit na Wiesenthale,
která opatřila sobě stroje na sekání korálek a
tím úplně znemožnila ruční výrobu. Lid náš a
v okolí nebyl tímto zásahem strojů znepokojen.
Rozjitřený lid shromáždil se v Zásadě a odtud
v průvodu táhl na Wiesenthal (Lučany n/N). A
tam než mohlo četnictvo zakročiti, vzal závod
Breitlův útokem. Veškeré stroje byly rozbity a
rozmetány po dílnách a po dvoře. Jaký však byl
výsledek tohoto počínání?
Následovalo vyšetřování a mnoho osob
putovalo do vězení, zatím co pan Breit dostal
od státu odškodné a nakoupil nových strojů a
vesele se pracovalo dál.
Brzo zavedeny stroje do našich faktoru, nastala
nadvýroba, ceny byly stlačeny na minimum a
lid živořil. Od těchto dob, každý technický
pokrok ve výrobě sklářské znamená jen úbytek
práce a snížení mzdy dělníků, takže tito vždy se
houževnatě brání každé vymoženosti v oboru
sklářském. Co tu bylo podobných bojů! Leč
vždy byly marné! Zavedením strojů výdělek klesl až na 10 – 15% z dřívějšího. Tak se živořilo více než 10 let. Lidé
opět odcházeli hledati výdělek jinde. Mnozí odjížděli do Německa, hlavně do Drážďan, Lipska a tam nádeničili.
Foto: práce na poli v Loužnici, pohled na Loužnici od Táborku na Liškův statek, Starou školu a dále na Bratříkov a
Dupandu
Pokračování příště……
18
PŘEPIS KRONIKY OBCE LOUŽNICE od roku 1933 do roku 1945
DĚJINY LOUŽNICE
Dokud obchod byl v rozmachu, bylo dobře, ale přišly zlé časy. Bylo to před rokem 1848, kdy dolehla bída na
občany plnou silou. Nejenom rozmařilost obchodníků, ale i neúroda přivedla lid do hladu. Nebylo peněz a nebylo
ani co kde koupit. Ceny potravin byly
horentně vysoké. Vypravuje se, že lid
strouhal sobě kůru ze stromů a tu pak
míchal se šrotem a z této smíšeniny
pekly se placky. Tehdy byl vydán od
rakouské vlády zákon o povinném
zřízení sýpek či špícharů, kam museli
rolníci přebytečné zásoby obilí odvádět,
by tato v čas neúrody bylo k dispozici.
Naše obec odváděla obilí do špícharu
v Plavech.
Po roce 1870 přišla zdejším sklářům
skvělá perioda. Každý kdo jen mohl,
hledal práci při skle. Sedlák opouštěl
svá pole a raději faktořil. Sekáči perel
vydělali velké peníze. Stačilo mu dělati dva až tři dny za týden, pak v kapse kabátu odnesl korálky faktorovi, kde
mu bylo dobře zaplaceno. Všecky mlýny měnily se na brusírny a nové byly zřizovány.
(O této události je zmíněno také zde:
http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7556&Itemid=4 )
Tak zde vznikly 4 brusírny. Návlekem po
domácku vydělali slušný peníz děti i starší lidé.
Tak to šlo až do roku 1888 – 89, kdy do této
periody zasáhla neblahá mašinérie a hrabivost
jednotlivců. Byla to firma Breit na Wiesenthale,
která opatřila sobě stroje na sekání korálek a
tím úplně znemožnila ruční výrobu. Lid náš a
v okolí nebyl tímto zásahem strojů znepokojen.
Rozjitřený lid shromáždil se v Zásadě a odtud
v průvodu táhl na Wiesenthal (Lučany n/N). A
tam než mohlo četnictvo zakročiti, vzal závod
Breitlův útokem. Veškeré stroje byly rozbity a
rozmetány po dílnách a po dvoře. Jaký však byl
výsledek tohoto počínání?
Následovalo vyšetřování a mnoho osob
putovalo do vězení, zatím co pan Breit dostal
od státu odškodné a nakoupil nových strojů a
vesele se pracovalo dál.
Brzo zavedeny stroje do našich faktoru, nastala
nadvýroba, ceny byly stlačeny na minimum a
lid živořil. Od těchto dob, každý technický
pokrok ve výrobě sklářské znamená jen úbytek
práce a snížení mzdy dělníků, takže tito vždy se
houževnatě brání každé vymoženosti v oboru
sklářském. Co tu bylo podobných bojů! Leč
vždy byly marné! Zavedením strojů výdělek klesl až na 10 – 15% z dřívějšího. Tak se živořilo více než 10 let. Lidé
opět odcházeli hledati výdělek jinde. Mnozí odjížděli do Německa, hlavně do Drážďan, Lipska a tam nádeničili.
Foto: práce na poli v Loužnici, pohled na Loužnici od Táborku na Liškův statek, Starou školu a dále na Bratříkov a
Dupandu
Pokračování příště……
18
