Page 15 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 26/2016
P. 15
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 26/2016

LOUŽNICKÉ TRADICE

SENOSEČ

Sena sečeného koncem května si hospodyně nesmírně vážili a dávaly je dobytku jako lék. Kdo sekal trávu o
Svatodušní svátky, tomu by vypadalo tolik vlasů, kolik posekal stébel. Utrhl-li hospodář na svátek svatého Jana
Křtitele (24.6.) tři hrsti trávy ze sousedovy zahrady nebo louky a poté vešel po kolena do vody a trávu hodil za
sebe, přetáhl tím veškerý užitek sousedova domu a hospodářství k sobě.
Sklizeň sena se nazývá senoseč. Druhá sklizeň sena resp. druhá fáze senoseče se nazývá otava. Příprava sena
začíná posečením porostu (louky) ve správnou dobu. Pokosená tráva zůstane v závislosti na počasí několik dní ležet
na louce, aby se usušila. Během této doby jsou řádky několikrát obráceny. Následně je seno shrnuto do kupek a
odvezeno do seníku. Seno z první, druhé či třetí seče má odlišné vlastnosti. Seno z druhé seče je označováno jako
otava; ta má díky menším stonkům jemnou strukturu.
V Loužnici se sena suší již od nepaměti. Dříve každý rolník či hospodář pro svůj dobytek. V těchto dobách bývaly
louky krásně posekané, čisté, meze chránily drobnou zvěř a nálety neměly šanci vyrůst. V dobách, komunismu se
sekalo a sušilo pro dobytek do JZD, nebo ti co měli doma drobné zvířectvo.
Ráno, ještě za rosy se posekalo, během dne se seno několikrát obrátilo, večer shrabalo do kup, ráno rozházelo,
přes den obracelo a když, bylo krásně tak, se i na večer seno odvezlo.
V dnešní době již suší jen ten, kdo má nějaký dobytek, ostatní sekají trávníky sekačkou, nebo trávu přenechávají
hospodářům.

15
   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19