Page 11 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 14/2015
P. 11
RADY BABKY KOŘENÁŘKY
PODBĚL LÉKAŘSKÝ
Víceletá bylina. Lodyha 5 až 15 cm vysoká, za plodu až 2x delší, bez listů, šupinatá. Přízemní listy se
vyvíjí až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté, srdčitě okrouhlé, dlanitě laločnaté, na rubu šedě plstnaté.
Úbory jednotlivé, vrcholové, trubkovité i jazykovité květy, žluté. Kvete v III až V.
Pole, štěrkoviště, náspy, podél cest, lomy, rozvaliny, břehy, příkopy, na nezarostlých půdách.
V ČR hojně ve všech nadmořských výškách kromě poloh nejvyšších, celkově roste téměř v celé
Evropě, v severní Africe a v Asii.
Obsahuje slizové látky (faradiol), v
listech tříslovinu, hořčiny, kyselinu
gallovou, mléčnou, jablečnou,
vinnou, kávovou, polysacharid inulin,
cholin, cukry a minerální látky
(hlavně zinek a draslík), v květech
flavonoidy, žluté barvivo xantophyl,
stopy silice, inulin, glykosidické
hořčiny, tanin, dextrin, bílkoviny a
fytosteroly. V květech i listech byly
nalezeny i nežádoucí pyrolizidinové
alkaloidy (tussilagin, senesionin,
senkirkin).
Sbírají se květy a listy. Květy se sbírají časně zjara za suchého počasí a rychle se suší ve stínu nebo za
umělého sušení při teplotách do 40 °C. Listy se sbírají v květnu až červnu, suší se na slunci, při
pomalém sušení zvláště za vlhčího počasí hnědnou a objevují se na nich černé skvrny.
Droga uvolňuje hleny, urychluje hojení ran, listy působí mírně močopudně, zejména jsou
ale jednou z nejdůležitějších bylin užívaných na léčbu astmatu, neboť tlumí kašel a
podporuje vykašlávání. Může se uplatnit i jako pomocné léčivo při cukrovce, neboť zinek
zlepšuje využití inzulínu. Zevně lze podběl použít na omývání ekzémů, při zánětu žil, na
vředy nebo špatně se hojící rány, suchý zábal čerstvých podbělových listů působí
protirevmaticky a obecně na bolesti kloubů (zábal by měl trvat asi hodinu). Na pásový
opar se doporučuje přiložit čerstvé listy, které byly před tím krátce ponořeny do vařící
vody. Podběl také urychluje zrání furunklů a má účinky antialergické. Při nachlazení či
nemocích horních cest dýchacích se krátce povaří 10 g drogy ve ¼ l vody, nechá se deset
10 vyluhovat, přecedí se, osladí medem a vypije.
Přestože obsah škodlivých alkaloidů není vysoký, nedoporučuje se užívat podběle dlouhodobě a ve
vysokých dávkách, k vnitřnímu použití je lépe vzít sušenou drogu, neboť sušením se obsah alkaloidů
snižuje. Samostatně by se také podběl neměl podávat dětem a těhotným a kojícím ženám, ve
směsích, kde je podběle nejvíce 15%, by však neměl být jakkoliv nebezpečný.
Léčivé účinky podbělu vyjadřuje i latinské rodové jméno rostliny, které je složeninou dvou slov:
tussis=kašel, ago=odháním.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.
Podběl v Českém herbáři z roku 1899:
Podběl (Tussilago farfara) má lodyhy 3—6 palců vysoké ; listy na rubu plstnaté, na líci lysé; vyvinují se
po odkvetení. Malé nažky jsou věnčeny jednoduchými chlupy (chmýřím).
Roste na vlhkých místech, zvláště v hlinité půdě; kvete v březnu a dubnu. Listí sbírá se v květnu a
červnu, a jest dobrým lékem proti neduhům plicním, katarrhům a podobným.
K účelu tomu vymačká se šťáva z listí a užije se jí půl unce bez mléka.
Listí potřebuje se někde též za tabák ke kouření.
11
PODBĚL LÉKAŘSKÝ
Víceletá bylina. Lodyha 5 až 15 cm vysoká, za plodu až 2x delší, bez listů, šupinatá. Přízemní listy se
vyvíjí až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté, srdčitě okrouhlé, dlanitě laločnaté, na rubu šedě plstnaté.
Úbory jednotlivé, vrcholové, trubkovité i jazykovité květy, žluté. Kvete v III až V.
Pole, štěrkoviště, náspy, podél cest, lomy, rozvaliny, břehy, příkopy, na nezarostlých půdách.
V ČR hojně ve všech nadmořských výškách kromě poloh nejvyšších, celkově roste téměř v celé
Evropě, v severní Africe a v Asii.
Obsahuje slizové látky (faradiol), v
listech tříslovinu, hořčiny, kyselinu
gallovou, mléčnou, jablečnou,
vinnou, kávovou, polysacharid inulin,
cholin, cukry a minerální látky
(hlavně zinek a draslík), v květech
flavonoidy, žluté barvivo xantophyl,
stopy silice, inulin, glykosidické
hořčiny, tanin, dextrin, bílkoviny a
fytosteroly. V květech i listech byly
nalezeny i nežádoucí pyrolizidinové
alkaloidy (tussilagin, senesionin,
senkirkin).
Sbírají se květy a listy. Květy se sbírají časně zjara za suchého počasí a rychle se suší ve stínu nebo za
umělého sušení při teplotách do 40 °C. Listy se sbírají v květnu až červnu, suší se na slunci, při
pomalém sušení zvláště za vlhčího počasí hnědnou a objevují se na nich černé skvrny.
Droga uvolňuje hleny, urychluje hojení ran, listy působí mírně močopudně, zejména jsou
ale jednou z nejdůležitějších bylin užívaných na léčbu astmatu, neboť tlumí kašel a
podporuje vykašlávání. Může se uplatnit i jako pomocné léčivo při cukrovce, neboť zinek
zlepšuje využití inzulínu. Zevně lze podběl použít na omývání ekzémů, při zánětu žil, na
vředy nebo špatně se hojící rány, suchý zábal čerstvých podbělových listů působí
protirevmaticky a obecně na bolesti kloubů (zábal by měl trvat asi hodinu). Na pásový
opar se doporučuje přiložit čerstvé listy, které byly před tím krátce ponořeny do vařící
vody. Podběl také urychluje zrání furunklů a má účinky antialergické. Při nachlazení či
nemocích horních cest dýchacích se krátce povaří 10 g drogy ve ¼ l vody, nechá se deset
10 vyluhovat, přecedí se, osladí medem a vypije.
Přestože obsah škodlivých alkaloidů není vysoký, nedoporučuje se užívat podběle dlouhodobě a ve
vysokých dávkách, k vnitřnímu použití je lépe vzít sušenou drogu, neboť sušením se obsah alkaloidů
snižuje. Samostatně by se také podběl neměl podávat dětem a těhotným a kojícím ženám, ve
směsích, kde je podběle nejvíce 15%, by však neměl být jakkoliv nebezpečný.
Léčivé účinky podbělu vyjadřuje i latinské rodové jméno rostliny, které je složeninou dvou slov:
tussis=kašel, ago=odháním.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.
Podběl v Českém herbáři z roku 1899:
Podběl (Tussilago farfara) má lodyhy 3—6 palců vysoké ; listy na rubu plstnaté, na líci lysé; vyvinují se
po odkvetení. Malé nažky jsou věnčeny jednoduchými chlupy (chmýřím).
Roste na vlhkých místech, zvláště v hlinité půdě; kvete v březnu a dubnu. Listí sbírá se v květnu a
červnu, a jest dobrým lékem proti neduhům plicním, katarrhům a podobným.
K účelu tomu vymačká se šťáva z listí a užije se jí půl unce bez mléka.
Listí potřebuje se někde též za tabák ke kouření.
11
