Page 5 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 07/2015
P. 5
SEVERNÍ ČECHY - Energetici si v těchto dnech
připomínají výročí, kdy mnoho nechybělo a tehdejší
Československo se ponořilo do tmy. Zemi hrozil stav
nazývaný dnes blackout, tedy masivní výpadek
elektřiny. Psal se únor 1985. Pracovníci ČEZu na něj
dodnes vzpomínají. Byl to zatím poslední případ, kdy
kvůli kritickému stavu energetické sítě musely být řízeně
omezovány dodávky elektřiny části zákazníků.
„Energetickou soustavu tehdy ohrozily prudké mrazy
pod mínus 25 stupňů, které způsobily problémy jak v
distribuční síti, tak v samotných elektrárnách. Silné
mrazy vedly také k extrémně vysokým požadavkům na
odběr elektrické energie domácností i podniků, které
měly elektrické vytápění," popisuje mluvčí mluvčí ČEZ
pro Severní Čechy Soňa Holingerová.
Námraza obalila vedení tak, že se pod jeho tíhou
hroutilo. Kritický stav nastal nejdřív v lednu a potom od
11. 13. února. Byty a kancelářské prostory měly tehdy
dimenzované vytápění pro venkovní teplotou do -12 °C.
Dimenzovat je na nižší venkovní teploty bylo příliš
nákladné. V elektrických topných spotřebičích bylo v
tehdejším Československu instalováno 7 000 MW, z toho
4 000 MW v domácnostech. Tyto spotřebiče
představovaly málo předvídatelnou a těžko
kontrolovatelnou zátěž. Mrazy byly navíc tak silné, že se
topilo i v prostorách, které to za normálních podmínek
nevyžadovaly. Například ve skladech potravin a v některých zemědělských objektech.
Nebezpečí blackoutu se ještě zvýšilo poruchami na uhelných elektrárnách a kvůli problémům se zásobováním
uhlí. Přechod mrazivé vlny způsobil v některých hodinách výpadek až 2000 MW výkonu elektráren. V elektrárně
Dukovany se teprve připravoval první blok ke spuštění a Temelín byl ve fázi příprav. Výroba elektřiny v Česku tak
závisela z naprosté většiny právě na uhelných elektrárnách. Dodávky uhlí ale vázly, problém dělala i zamrzající
voda. Bývalý operátor z Tušimic Jiří Novotný na to vzpomíná: „Na různých místech v kotelně jsme měli koksové
nádoby a zahřívali armatury, aby nezamrzaly. U napájecí nádrže pak seděl člověk a pravidelně hlásil vysílačkou
na velín, kolik je v ní vody a jak vypadá, aby se nezadřel blok. Obdobně byla kontrolována hladina v přímém
stavoznaku kotlového bubnu. Seděl u něj pochůzkář s baterkou a hlásil vysílačkou na velín skutečnou hladinu
operátorovi. Potrubí přenosu měření ke stavoznaku nakonec mrazem prasklo."
Jedním z těch, kteří hlídali hladinu vody v kotli byl i Martin Novák. „Plováky a potrubí zamrzaly, takže jsem strávil
s vysílačkou v ruce dvě noční směny. Kromě koksu jsme v pálili vše, co hořelo, jen abychom udrželi v kotelně
alespoň nějakou teplotu. Prakticky všechno dřevo, co jsme našli, vzalo za své, ať to byla jednotlivá prkna či
lešenářské podlážky."
Především na horách měli energetici plné ruce práce s námrazou. „V lokalitě Krásný Les směrem na Adolfov nám
pod tíhou námrazy popadalo vedení. Námraza vážila cca 18-20 kg na 1 metr vedení, podobné problémy jsme
řešili i na Měděnci. Museli jsme vypínat jednotlivé úseky vedení a rozvodny ve městech. Na dvě hodiny se bez
elektřiny ocitla jedna část města, na další dvě hodiny jiná část. Omezení se netýkalo jen nemocnic a Národních
výborů," vzpomíná Milan Fink, tehdy zaměstnanec Severočeské energetiky.
Československý rozhlas vysílal pokyny, aby domácnosti a podniky snížily spotřebu, což se časem podařilo. Po
této kritické situaci v únoru 1985 následovala řada opatření a nákladných investic, aby se podobná situace
neopakovala.
Ani dnes není hrozba blackoutu zcela zažehnána, problém je ale jinde. „Česká republika má silnou a stabilní
energetiku, musí ale často čelit příliš silnému zatížení přenosové soustavy vlivem přetoků energie z německých
obnovitelných zdrojů. To by v kombinaci například s havárií v přenosové síti mohlo kolaps energetické soustavy
přivodit. Taková situace by pak mohla mít vážné a rozsáhlé dopady do všech oblastí našeho života," upozorňuje
Pavel Filipi, ředitel úseku Řízení sítí ČEZ Distribuce.
Autor: Jana Pavlíčková
http://jablonecky.denik.cz/
http://www.liberecky-kraj.cz/
5
připomínají výročí, kdy mnoho nechybělo a tehdejší
Československo se ponořilo do tmy. Zemi hrozil stav
nazývaný dnes blackout, tedy masivní výpadek
elektřiny. Psal se únor 1985. Pracovníci ČEZu na něj
dodnes vzpomínají. Byl to zatím poslední případ, kdy
kvůli kritickému stavu energetické sítě musely být řízeně
omezovány dodávky elektřiny části zákazníků.
„Energetickou soustavu tehdy ohrozily prudké mrazy
pod mínus 25 stupňů, které způsobily problémy jak v
distribuční síti, tak v samotných elektrárnách. Silné
mrazy vedly také k extrémně vysokým požadavkům na
odběr elektrické energie domácností i podniků, které
měly elektrické vytápění," popisuje mluvčí mluvčí ČEZ
pro Severní Čechy Soňa Holingerová.
Námraza obalila vedení tak, že se pod jeho tíhou
hroutilo. Kritický stav nastal nejdřív v lednu a potom od
11. 13. února. Byty a kancelářské prostory měly tehdy
dimenzované vytápění pro venkovní teplotou do -12 °C.
Dimenzovat je na nižší venkovní teploty bylo příliš
nákladné. V elektrických topných spotřebičích bylo v
tehdejším Československu instalováno 7 000 MW, z toho
4 000 MW v domácnostech. Tyto spotřebiče
představovaly málo předvídatelnou a těžko
kontrolovatelnou zátěž. Mrazy byly navíc tak silné, že se
topilo i v prostorách, které to za normálních podmínek
nevyžadovaly. Například ve skladech potravin a v některých zemědělských objektech.
Nebezpečí blackoutu se ještě zvýšilo poruchami na uhelných elektrárnách a kvůli problémům se zásobováním
uhlí. Přechod mrazivé vlny způsobil v některých hodinách výpadek až 2000 MW výkonu elektráren. V elektrárně
Dukovany se teprve připravoval první blok ke spuštění a Temelín byl ve fázi příprav. Výroba elektřiny v Česku tak
závisela z naprosté většiny právě na uhelných elektrárnách. Dodávky uhlí ale vázly, problém dělala i zamrzající
voda. Bývalý operátor z Tušimic Jiří Novotný na to vzpomíná: „Na různých místech v kotelně jsme měli koksové
nádoby a zahřívali armatury, aby nezamrzaly. U napájecí nádrže pak seděl člověk a pravidelně hlásil vysílačkou
na velín, kolik je v ní vody a jak vypadá, aby se nezadřel blok. Obdobně byla kontrolována hladina v přímém
stavoznaku kotlového bubnu. Seděl u něj pochůzkář s baterkou a hlásil vysílačkou na velín skutečnou hladinu
operátorovi. Potrubí přenosu měření ke stavoznaku nakonec mrazem prasklo."
Jedním z těch, kteří hlídali hladinu vody v kotli byl i Martin Novák. „Plováky a potrubí zamrzaly, takže jsem strávil
s vysílačkou v ruce dvě noční směny. Kromě koksu jsme v pálili vše, co hořelo, jen abychom udrželi v kotelně
alespoň nějakou teplotu. Prakticky všechno dřevo, co jsme našli, vzalo za své, ať to byla jednotlivá prkna či
lešenářské podlážky."
Především na horách měli energetici plné ruce práce s námrazou. „V lokalitě Krásný Les směrem na Adolfov nám
pod tíhou námrazy popadalo vedení. Námraza vážila cca 18-20 kg na 1 metr vedení, podobné problémy jsme
řešili i na Měděnci. Museli jsme vypínat jednotlivé úseky vedení a rozvodny ve městech. Na dvě hodiny se bez
elektřiny ocitla jedna část města, na další dvě hodiny jiná část. Omezení se netýkalo jen nemocnic a Národních
výborů," vzpomíná Milan Fink, tehdy zaměstnanec Severočeské energetiky.
Československý rozhlas vysílal pokyny, aby domácnosti a podniky snížily spotřebu, což se časem podařilo. Po
této kritické situaci v únoru 1985 následovala řada opatření a nákladných investic, aby se podobná situace
neopakovala.
Ani dnes není hrozba blackoutu zcela zažehnána, problém je ale jinde. „Česká republika má silnou a stabilní
energetiku, musí ale často čelit příliš silnému zatížení přenosové soustavy vlivem přetoků energie z německých
obnovitelných zdrojů. To by v kombinaci například s havárií v přenosové síti mohlo kolaps energetické soustavy
přivodit. Taková situace by pak mohla mít vážné a rozsáhlé dopady do všech oblastí našeho života," upozorňuje
Pavel Filipi, ředitel úseku Řízení sítí ČEZ Distribuce.
Autor: Jana Pavlíčková
http://jablonecky.denik.cz/
http://www.liberecky-kraj.cz/
5
