Page 20 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 40/2017
P. 20
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 40/2017
RADY BABKY KOŘENÁŘKY
KDOULE
Pamatujete si na velký keř, který rostl podél zdi
hospody „U Linků“? Na jaře krásně kvetl rudými květy
a na podzim měl mezi trny ukrytá malá „jablíčka“.
Byl to keř kdoule, možná máte jeho oddenek ve své
zahrádce a netušíte co to je…. Jméno kdoule zní
povědomě, zavání starými časy. Naše babičky kdoule
opravdu pěstovaly a užívaly v kuchyni i domácnosti.
Voňavé plody nelze jíst syrové, ale vaří se z nich
výborné marmelády a želé, suší se. Kdouloň je
malý pohledný stromek, který navíc pěkně kvete a pěstovat jej
není těžké. Kdouloň podlouhlá či obecná, (Cydonia oblonga) je
jedna z nejstarších kulturních rostlin. Její pravlastí je rozsáhlá
oblast zahrnující území dnešního Íránu, Zakavkazí, Střední Asie a
jihu Arabského poloostrova. U nás se tato dřevina pěstuje již od
středověku a místy dokonce zplaněla. Ve starověkém Řecku patřila
k rostlinám přiřčeným bohyni Afroditě, proto se věřilo, že plody
kdouloně působí jako afrodiziakum. Jako symbolem zdraví a
plodnosti jimi obdarovávali na svatbách snoubence. Plody,
připomínající žlutá jablka, nádherně voní a nabízejí rozmanité
využití. Kdouloň obecná je keř nebo nízký strom. Listy jsou
jednoduché, široce vejčité, celokrajné, na spodní straně ochlupené.
Název kdoule vzniklo podle starověkého řeckého města Kydon, odkud se toto podivné ovoce dováželo. Kdoule
byla symbolem zdraví, lásky a plodnosti. Původně ale kdoule pochází z oblasti střední Asie. Využívala se v
kosmetice a léčitelství - zejména pro ošetření proleženin a proti průjmům a krvácení. Z kdoulí se dělávalo i víno a
mošt.
Rostliny kvetou v květnu a v červnu, bílé nebo růžové květy jsou nápadně velké. Pěstují se i kultivary s obzvlášť
okrasnými, například temně růžovými květy. Plody - kdoule, jsou žluté, hustě plstnaté a mají hruškovitý nebo
kulovitý tvar. Mají výraznou, typickou a nezaměnitelnou vůni. Již Matthioli charakterizuje kdoule jako velice
chutné ovoce a uvádí několik receptů na marmeládu a želé. Plody, které jsou v syrovém stavu nejedlé, se sbírají v
září. Krájejí se na lupínky a suší se v sušičkách ovoce při 40 – 50 °C. Z uleželých plodů se v zimě vaří kompoty,
marmelády, džemy a želé. Naše babičky kdoule přes zimu také ukládaly do prádelníků k provonění prádla.
Na začátku minulého století se z kdoulových semen připravoval sliz na ošetření proleženin. Výtažek ze semen se
také používal proti průjmům. Využívá se i v kosmetice na fixaci vlasů či v textilním průmyslu při konečné úpravě
hedvábí.
Dužnina plodů obsahuje pektin, kyseliny, slizy, deset procent cukrů, silice, třísloviny, provitamin A,
vitamin C, skupinu vitaminu B, minerální látky - draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek. Můžete
ji využít nejen na přípravu výborných marmelád, ale také například na čistící, aromatickou pleťovou
vodu. Drobná semena obsahují slizovité látky, olej, třísloviny, ale také toxický kyanogenní glykosid
amygdalin. Proto se před zpracováním vyjímají.
Kdoulový sýr - netradiční specialita - Kdoulová pasta zvaná „kdoulový sýr“ byla kdysi oblíbenou pochoutkou. Její
výroba je velmi jednoduchá - v podstatě se jen rozvařené zralé kdoule smíchají s cukrem a kyselinou citronovou.
K dochucení se používá kandované ovoce nebo ořechy. Kdoulovou marmeládu můžete běžně zakoupit ve
Španělsku.
Rosol z kdoulí - Ještě jednodušší je výroba kdoulového rosolu. Na jednu kdouli použijte jedno jablko a půl hrnku
cukru. Ovoce oloupejte a rozvařte, prolisujte a vařte do zrosolovatění. Zajímavou chuť rosolu dodá badyán.
Jiné využití kdoulí - Kdoule odpuzuje hmyz, proto ji můžete dávat do spíže, do sklepa či na verandu. Netroufnou si
na ně ani moli, milovat je tedy budou i vaše šatní skříně. Navíc vám zútulní celou místnost svou jedinečnou svěží
vůní.
20
RADY BABKY KOŘENÁŘKY
KDOULE
Pamatujete si na velký keř, který rostl podél zdi
hospody „U Linků“? Na jaře krásně kvetl rudými květy
a na podzim měl mezi trny ukrytá malá „jablíčka“.
Byl to keř kdoule, možná máte jeho oddenek ve své
zahrádce a netušíte co to je…. Jméno kdoule zní
povědomě, zavání starými časy. Naše babičky kdoule
opravdu pěstovaly a užívaly v kuchyni i domácnosti.
Voňavé plody nelze jíst syrové, ale vaří se z nich
výborné marmelády a želé, suší se. Kdouloň je
malý pohledný stromek, který navíc pěkně kvete a pěstovat jej
není těžké. Kdouloň podlouhlá či obecná, (Cydonia oblonga) je
jedna z nejstarších kulturních rostlin. Její pravlastí je rozsáhlá
oblast zahrnující území dnešního Íránu, Zakavkazí, Střední Asie a
jihu Arabského poloostrova. U nás se tato dřevina pěstuje již od
středověku a místy dokonce zplaněla. Ve starověkém Řecku patřila
k rostlinám přiřčeným bohyni Afroditě, proto se věřilo, že plody
kdouloně působí jako afrodiziakum. Jako symbolem zdraví a
plodnosti jimi obdarovávali na svatbách snoubence. Plody,
připomínající žlutá jablka, nádherně voní a nabízejí rozmanité
využití. Kdouloň obecná je keř nebo nízký strom. Listy jsou
jednoduché, široce vejčité, celokrajné, na spodní straně ochlupené.
Název kdoule vzniklo podle starověkého řeckého města Kydon, odkud se toto podivné ovoce dováželo. Kdoule
byla symbolem zdraví, lásky a plodnosti. Původně ale kdoule pochází z oblasti střední Asie. Využívala se v
kosmetice a léčitelství - zejména pro ošetření proleženin a proti průjmům a krvácení. Z kdoulí se dělávalo i víno a
mošt.
Rostliny kvetou v květnu a v červnu, bílé nebo růžové květy jsou nápadně velké. Pěstují se i kultivary s obzvlášť
okrasnými, například temně růžovými květy. Plody - kdoule, jsou žluté, hustě plstnaté a mají hruškovitý nebo
kulovitý tvar. Mají výraznou, typickou a nezaměnitelnou vůni. Již Matthioli charakterizuje kdoule jako velice
chutné ovoce a uvádí několik receptů na marmeládu a želé. Plody, které jsou v syrovém stavu nejedlé, se sbírají v
září. Krájejí se na lupínky a suší se v sušičkách ovoce při 40 – 50 °C. Z uleželých plodů se v zimě vaří kompoty,
marmelády, džemy a želé. Naše babičky kdoule přes zimu také ukládaly do prádelníků k provonění prádla.
Na začátku minulého století se z kdoulových semen připravoval sliz na ošetření proleženin. Výtažek ze semen se
také používal proti průjmům. Využívá se i v kosmetice na fixaci vlasů či v textilním průmyslu při konečné úpravě
hedvábí.
Dužnina plodů obsahuje pektin, kyseliny, slizy, deset procent cukrů, silice, třísloviny, provitamin A,
vitamin C, skupinu vitaminu B, minerální látky - draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek. Můžete
ji využít nejen na přípravu výborných marmelád, ale také například na čistící, aromatickou pleťovou
vodu. Drobná semena obsahují slizovité látky, olej, třísloviny, ale také toxický kyanogenní glykosid
amygdalin. Proto se před zpracováním vyjímají.
Kdoulový sýr - netradiční specialita - Kdoulová pasta zvaná „kdoulový sýr“ byla kdysi oblíbenou pochoutkou. Její
výroba je velmi jednoduchá - v podstatě se jen rozvařené zralé kdoule smíchají s cukrem a kyselinou citronovou.
K dochucení se používá kandované ovoce nebo ořechy. Kdoulovou marmeládu můžete běžně zakoupit ve
Španělsku.
Rosol z kdoulí - Ještě jednodušší je výroba kdoulového rosolu. Na jednu kdouli použijte jedno jablko a půl hrnku
cukru. Ovoce oloupejte a rozvařte, prolisujte a vařte do zrosolovatění. Zajímavou chuť rosolu dodá badyán.
Jiné využití kdoulí - Kdoule odpuzuje hmyz, proto ji můžete dávat do spíže, do sklepa či na verandu. Netroufnou si
na ně ani moli, milovat je tedy budou i vaše šatní skříně. Navíc vám zútulní celou místnost svou jedinečnou svěží
vůní.
20
