Page 16 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 19/2017
P. 16
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 19/2017
RADY BABKY KOŘENÁŘKY
ŘEŘIŠNICE LUČNÍ
Vytrvalá bylina z čeledi brukvovitých
(Brassicaceae) vysoká 15-40 cm; lodyha dutá,
přímá, nevětvená nebo jen v horní části chudě
větvená; přízemní listy v době květu zachovalé,
řapíkaté, lichozpeřené s lístky okrouhlými, lodyžní
směrem vzhůru postupně přisedají a lístky se
zužují až na čárkovité; květenství je jednoduchý
řídký hrozen poměrně velkých čtyřčetných květů
světle růžové až fialové barvy, zřídka čistě bílé;
plod je šešule.
Kvete od konce dubna do června, v nejvyšších
horských polohách i v červenci. Řeřišnice luční
pravá roste na vlhkých loukách bez rozdílu
chemismu podloží, nevadí jí ani poměrně
intenzívní obhospodařování; u nás je běžná na
celém území od nížin do hor, řidčeji pouze na
jižní Moravě.
Vzácnější, statnější, o něco dříve rozkvétající poddruh řeřišnice luční velkokvětá je rostlinou lužních lesů, její
rozšíření není dosud přesně zmapované, zaznamenána byla zatím v severních Čechách a na Moravě.
Jako jiné rostliny z čeledi brukvovitých obsahuje látky palčivě hořké chuti a vitamín C, lze ji použít do jarních
salátů místo podobně chutnající řeřichy; je to i slabá, dnes již téměř nepoužívaná léčivka s účinky pročišťujícími a
povzbudivými, vhodná zejména proti jarní únavě.
V 18. století se řeřišnice luční doporučovala proti kurdějím a později se zjistilo, že obsahuje velké množství
vitamínu C. Má také expektorační vlastnosti (usnadňuje odkašlávání). Listy chutnají podobně jako listy potočnice
lékařské a jsou výborným vitamínovým doplňkem jarních salátů. Obsahuje hořčičný olej, hořčinu a vysoký obsah
vitamínu C.
Nálev: hrst sušené natě zalijeme 200 ml horké vody, podáváme 2x denně.
ŘEŘIŠNICE HOŘKÁ
Vytrvalá, 10 až 60 cm vysoká bylina. Lodyha mělce
rýhovaná, olistěná, mělce rýhovaná, jednoduchá
nebo v horní polovině větvená. Lodyžní listy krátce
řapíkaté až téměř přisedlé, s 2 až 8 jařmy, lístky
velmi variabilní, podlouhlé až okrouhlé, zubaté nebo
laločnaté až téměř celokrajné. Květy v hroznech, v
průměru 6 až 8 mm, bílé až narůžovělé, někdy
nafialovělé, prašníky fialové. Kvete v V až VII.
Roste: lesní prameniště, olšiny podél vodník toků,
bažinné a lužní lesy, příkopy, náplavy, podél lesních
cest, preferuje půdy vlhké, humózní, výživné, kyselé
až neutrální.
Rozšíření – v ČR roztroušeně až dosti hojně od nížin
po podhorské oblasti, ve vyšších polohách vzácně
(max. asi 1300 m n.m.). Celkově roste v Evropě
vyjma nejsevernějších oblastí, na jihu po Pyreneje,
střední Itálii a jižní Bulharsko, dále na západní Sibiři
až po Altaj.
Obsahuje hořčičný olej, hořčinu a vysoký obsah
vitamínu C. Dříve užívána jako léčivka, dnes však již
jen zřídka.
Bývala užívána jako zelenina, jako koření do salátů
nebo jen na chleba s máslem (chutná mírně nahořkle
a mírně pálivě). Má chuť po křenu, po odkvětu je
více nahořklá, má plno vitamínů C, pomáhá při
špatném trávení, cukrovce ,nemocných ledvinách ,čistí krev, Pití čerstvé šťávy z rostliny pomáhá při akné a
anémii. V minulosti se pěstovala jako zelenina.
16
RADY BABKY KOŘENÁŘKY
ŘEŘIŠNICE LUČNÍ
Vytrvalá bylina z čeledi brukvovitých
(Brassicaceae) vysoká 15-40 cm; lodyha dutá,
přímá, nevětvená nebo jen v horní části chudě
větvená; přízemní listy v době květu zachovalé,
řapíkaté, lichozpeřené s lístky okrouhlými, lodyžní
směrem vzhůru postupně přisedají a lístky se
zužují až na čárkovité; květenství je jednoduchý
řídký hrozen poměrně velkých čtyřčetných květů
světle růžové až fialové barvy, zřídka čistě bílé;
plod je šešule.
Kvete od konce dubna do června, v nejvyšších
horských polohách i v červenci. Řeřišnice luční
pravá roste na vlhkých loukách bez rozdílu
chemismu podloží, nevadí jí ani poměrně
intenzívní obhospodařování; u nás je běžná na
celém území od nížin do hor, řidčeji pouze na
jižní Moravě.
Vzácnější, statnější, o něco dříve rozkvétající poddruh řeřišnice luční velkokvětá je rostlinou lužních lesů, její
rozšíření není dosud přesně zmapované, zaznamenána byla zatím v severních Čechách a na Moravě.
Jako jiné rostliny z čeledi brukvovitých obsahuje látky palčivě hořké chuti a vitamín C, lze ji použít do jarních
salátů místo podobně chutnající řeřichy; je to i slabá, dnes již téměř nepoužívaná léčivka s účinky pročišťujícími a
povzbudivými, vhodná zejména proti jarní únavě.
V 18. století se řeřišnice luční doporučovala proti kurdějím a později se zjistilo, že obsahuje velké množství
vitamínu C. Má také expektorační vlastnosti (usnadňuje odkašlávání). Listy chutnají podobně jako listy potočnice
lékařské a jsou výborným vitamínovým doplňkem jarních salátů. Obsahuje hořčičný olej, hořčinu a vysoký obsah
vitamínu C.
Nálev: hrst sušené natě zalijeme 200 ml horké vody, podáváme 2x denně.
ŘEŘIŠNICE HOŘKÁ
Vytrvalá, 10 až 60 cm vysoká bylina. Lodyha mělce
rýhovaná, olistěná, mělce rýhovaná, jednoduchá
nebo v horní polovině větvená. Lodyžní listy krátce
řapíkaté až téměř přisedlé, s 2 až 8 jařmy, lístky
velmi variabilní, podlouhlé až okrouhlé, zubaté nebo
laločnaté až téměř celokrajné. Květy v hroznech, v
průměru 6 až 8 mm, bílé až narůžovělé, někdy
nafialovělé, prašníky fialové. Kvete v V až VII.
Roste: lesní prameniště, olšiny podél vodník toků,
bažinné a lužní lesy, příkopy, náplavy, podél lesních
cest, preferuje půdy vlhké, humózní, výživné, kyselé
až neutrální.
Rozšíření – v ČR roztroušeně až dosti hojně od nížin
po podhorské oblasti, ve vyšších polohách vzácně
(max. asi 1300 m n.m.). Celkově roste v Evropě
vyjma nejsevernějších oblastí, na jihu po Pyreneje,
střední Itálii a jižní Bulharsko, dále na západní Sibiři
až po Altaj.
Obsahuje hořčičný olej, hořčinu a vysoký obsah
vitamínu C. Dříve užívána jako léčivka, dnes však již
jen zřídka.
Bývala užívána jako zelenina, jako koření do salátů
nebo jen na chleba s máslem (chutná mírně nahořkle
a mírně pálivě). Má chuť po křenu, po odkvětu je
více nahořklá, má plno vitamínů C, pomáhá při
špatném trávení, cukrovce ,nemocných ledvinách ,čistí krev, Pití čerstvé šťávy z rostliny pomáhá při akné a
anémii. V minulosti se pěstovala jako zelenina.
16
