Page 18 - LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 07/2017
P. 18
LOUŽNICKÝ ZPRAVODAJ 7/2016
LOUŽNICKÉ TRADICE
DRAČKY A DODERKY - DRANÍ PEŘÍ
Peřina plná prachového peří byla odedávna součástí života člověka a každé děvče bylo rádo,
pokud se mohlo pochlubit svým budoucím věnem, které obsahovalo peřinu. Nadrat peří do
takové peřiny však nebylo jednoduchou a rychlou záležitostí. Hospodyně po celé léto pečlivě
sbírala a ukládala každé pírko peří a pilně škubala či podškubávala husy, aby měla na
podzimní dračky peří dostatek. Když skočila práce na polích a nastaly delší podzimní večery,
snášela se vždy část uchovávaného peří z komory či půdy do světnice, kde se sešli ženy a
dívky ať už příbuzenského stavu nebo sousedky. Do světnice přinesli v hrnci a na stůl
rozprostřeli jen tolik peří, kolik ho mohli za večer zvládnout. Pokud by nějaké peří zůstalo do
druhého dne nesedráno, znamenalo to, že by se hospodyni nepovedly housata. Zbylé pápěrky
se nesměly házet do kamen, protože by byly husy hubené. Nesměly se ani házet za vrata,
protože by se husy nedržely doma. Pápěrky se dávaly na jednu hromadu, to aby se prý
housata držela v houfu. Ženu, která by překročila pápěrky by začaly bolet zuby a bolet hlava. O pápěrky se postarali chudší lidé,
kteří si jimi plnili polštáře pro sebe. Přišel-li někdo do stavení, kde dralo peří, měl několik peříček sedrat, aby
měl štěstí při chovu hus. Stejně tak měl učinit v zájmu rodinného chovu,
každý mužský ve stavení, kde dračky probíhaly.
Po sedrání pro ten večer přineseného peří se postavil hrnec, v kterém
bylo přineseno peří dnem vzhůru. Nesměl se však vyklepat a vyčistit
dříve, než bylo všechno peří sedráno, protože by prý v ten okamžik
všechna housata byla chromá.Dralo se každý den kromě soboty. Draní
peří v sobotu nevěštilo nic dobrého. Jednalo se o pověry týkající se chovu
hus, ale také se prý při sobotním draní peří rozmnožilo mnoho dotěrných
much ve stavení. Při práci si vypravovaly pohádky, pověsti, různé příhody
a hádanky aby práce lépe ubíhala.
Poslední večer se nazýval „doderky“. Té „dračce peří“, které zbylo v ruce
poslední pírko všichni říkali „pápernice“ a toto označení jí obyčejně
zůstalo až do dalšího draní. Součástí doderek byla malá hostina, kterou
hospodyně vystrojila jako poděkování za odvedenou práci.
Na Chodsku platilo pořekadlo: „Do Martina dere, po Martinu přede“, což
znamenalo, že draní peří muselo být dokončeno do svátku sv. Martina,
protože po tomto dni následovala další práce a to předení (přástky). V
oblastech, kde se nepředlo, probíhali dračky do vyprázdnění zásob, třeba
po celou zimu.
Hospodyně peřiny plněné peřím velmi často větrali. Věděli, že jim slunce
příliš nesvědčí, protože vysušuje tuk v peří a peřiny pak mohou začít
zapáchat. Proto je větrali ve stínu a pokud možno v průvanu.
CO S PEŘINAMI DNES?
Větráte peřiny na sluníčku? Chyba! Největší chybou je hned ustlat. Je
sluníčko a teplo, tak proč nedat peřiny vyvětrat ven? Také si něco podobného řeknete skoro každou sobotu a dáváte polštáře a
peřiny na balkon nebo do okna? Pak v nich vytváříte ideální podmínky pro život roztočů. Roztoči představují významný alergen,
který dokáže potrápit desetitisíce lidí. Kvůli tomu, abychom se jich zbavily, vyhazujeme z bytu koberce, závěsy a další lapače
prachu. Na druhé straně jim často vytváříme ideální podmínky k životu, zpravidla nevědomky. Roztoč sluníčko a teplo rád.
A jak se správně starat o postel?
Asi to budeme nerady slyšet, ale správně se o postel starají naše děti, když jen tak odhrnou peřinu a mírně natřepou polštář–
prokážou tím určitou snahu po sobě ustlat, ale moc to nepřehání. Podle odborníků to ale dělají správně! „Přikrývky a polštáře
byste měli každý den protřepat. Je také důležité, aby se z nich uvolnila vlhkost,
která se do nich dostane během noci. Proto ráno pořádně vyvětrejte ložnici, a pokud přes postel dáváte
přehoz nebo uklízíte peřiny do peřiňáku, učiňte tak až několik hodin po větrání. Pokud to dodržíme, vlhkost se uvolní a přikrývka
zůstane vzdušná a příjemná. Pozor, když se rozhodneme – ať už kvůli tomu, že doma máme alergika nebo jako prevenci –
kupovat polštáře a přikrývky, které se dají prát. Je důležité sledovat údaje o doporučené údržbě. Pokud zvolíme ty pratelné na
čtyřicet, nebo i šedesát stupňů, boj s roztoči prohráváme! K jejich zničení jsou totiž třeba teploty vyšší než šedesát stupňů! Pro
alergiky bychom tak měly kupovat výhradně soupravy, které lze vyvařovat.
Existuje ale i druhá extrémní teplota, která roztočům nesvědčí. A to je mráz. Mnohé už možná tuší, jak
je to s tím větráním peřin venku. Je samozřejmě vhodné a žádané, ale ne v létě. Ideální den, kdy vyneseme
peřiny na zahradu nebo balkon, je takový, kdy svítí slunce, teploty se pohybují pod bodem mrazu
a pokud mírně fouká, tím lépe! Roztoči nemají rádi sluneční paprsky, mráz je spolehlivě zničí a při teplotách
pod nulou bývá také minimální vlhkost vzduchu! Proto, milé dámy, nepeskujme své děti, že už si zase neustlaly postel a jak to
bude v jejich pokoji vypadat! Raději je napodobme, zdraví je totiž přednější!
18
LOUŽNICKÉ TRADICE
DRAČKY A DODERKY - DRANÍ PEŘÍ
Peřina plná prachového peří byla odedávna součástí života člověka a každé děvče bylo rádo,
pokud se mohlo pochlubit svým budoucím věnem, které obsahovalo peřinu. Nadrat peří do
takové peřiny však nebylo jednoduchou a rychlou záležitostí. Hospodyně po celé léto pečlivě
sbírala a ukládala každé pírko peří a pilně škubala či podškubávala husy, aby měla na
podzimní dračky peří dostatek. Když skočila práce na polích a nastaly delší podzimní večery,
snášela se vždy část uchovávaného peří z komory či půdy do světnice, kde se sešli ženy a
dívky ať už příbuzenského stavu nebo sousedky. Do světnice přinesli v hrnci a na stůl
rozprostřeli jen tolik peří, kolik ho mohli za večer zvládnout. Pokud by nějaké peří zůstalo do
druhého dne nesedráno, znamenalo to, že by se hospodyni nepovedly housata. Zbylé pápěrky
se nesměly házet do kamen, protože by byly husy hubené. Nesměly se ani házet za vrata,
protože by se husy nedržely doma. Pápěrky se dávaly na jednu hromadu, to aby se prý
housata držela v houfu. Ženu, která by překročila pápěrky by začaly bolet zuby a bolet hlava. O pápěrky se postarali chudší lidé,
kteří si jimi plnili polštáře pro sebe. Přišel-li někdo do stavení, kde dralo peří, měl několik peříček sedrat, aby
měl štěstí při chovu hus. Stejně tak měl učinit v zájmu rodinného chovu,
každý mužský ve stavení, kde dračky probíhaly.
Po sedrání pro ten večer přineseného peří se postavil hrnec, v kterém
bylo přineseno peří dnem vzhůru. Nesměl se však vyklepat a vyčistit
dříve, než bylo všechno peří sedráno, protože by prý v ten okamžik
všechna housata byla chromá.Dralo se každý den kromě soboty. Draní
peří v sobotu nevěštilo nic dobrého. Jednalo se o pověry týkající se chovu
hus, ale také se prý při sobotním draní peří rozmnožilo mnoho dotěrných
much ve stavení. Při práci si vypravovaly pohádky, pověsti, různé příhody
a hádanky aby práce lépe ubíhala.
Poslední večer se nazýval „doderky“. Té „dračce peří“, které zbylo v ruce
poslední pírko všichni říkali „pápernice“ a toto označení jí obyčejně
zůstalo až do dalšího draní. Součástí doderek byla malá hostina, kterou
hospodyně vystrojila jako poděkování za odvedenou práci.
Na Chodsku platilo pořekadlo: „Do Martina dere, po Martinu přede“, což
znamenalo, že draní peří muselo být dokončeno do svátku sv. Martina,
protože po tomto dni následovala další práce a to předení (přástky). V
oblastech, kde se nepředlo, probíhali dračky do vyprázdnění zásob, třeba
po celou zimu.
Hospodyně peřiny plněné peřím velmi často větrali. Věděli, že jim slunce
příliš nesvědčí, protože vysušuje tuk v peří a peřiny pak mohou začít
zapáchat. Proto je větrali ve stínu a pokud možno v průvanu.
CO S PEŘINAMI DNES?
Větráte peřiny na sluníčku? Chyba! Největší chybou je hned ustlat. Je
sluníčko a teplo, tak proč nedat peřiny vyvětrat ven? Také si něco podobného řeknete skoro každou sobotu a dáváte polštáře a
peřiny na balkon nebo do okna? Pak v nich vytváříte ideální podmínky pro život roztočů. Roztoči představují významný alergen,
který dokáže potrápit desetitisíce lidí. Kvůli tomu, abychom se jich zbavily, vyhazujeme z bytu koberce, závěsy a další lapače
prachu. Na druhé straně jim často vytváříme ideální podmínky k životu, zpravidla nevědomky. Roztoč sluníčko a teplo rád.
A jak se správně starat o postel?
Asi to budeme nerady slyšet, ale správně se o postel starají naše děti, když jen tak odhrnou peřinu a mírně natřepou polštář–
prokážou tím určitou snahu po sobě ustlat, ale moc to nepřehání. Podle odborníků to ale dělají správně! „Přikrývky a polštáře
byste měli každý den protřepat. Je také důležité, aby se z nich uvolnila vlhkost,
která se do nich dostane během noci. Proto ráno pořádně vyvětrejte ložnici, a pokud přes postel dáváte
přehoz nebo uklízíte peřiny do peřiňáku, učiňte tak až několik hodin po větrání. Pokud to dodržíme, vlhkost se uvolní a přikrývka
zůstane vzdušná a příjemná. Pozor, když se rozhodneme – ať už kvůli tomu, že doma máme alergika nebo jako prevenci –
kupovat polštáře a přikrývky, které se dají prát. Je důležité sledovat údaje o doporučené údržbě. Pokud zvolíme ty pratelné na
čtyřicet, nebo i šedesát stupňů, boj s roztoči prohráváme! K jejich zničení jsou totiž třeba teploty vyšší než šedesát stupňů! Pro
alergiky bychom tak měly kupovat výhradně soupravy, které lze vyvařovat.
Existuje ale i druhá extrémní teplota, která roztočům nesvědčí. A to je mráz. Mnohé už možná tuší, jak
je to s tím větráním peřin venku. Je samozřejmě vhodné a žádané, ale ne v létě. Ideální den, kdy vyneseme
peřiny na zahradu nebo balkon, je takový, kdy svítí slunce, teploty se pohybují pod bodem mrazu
a pokud mírně fouká, tím lépe! Roztoči nemají rádi sluneční paprsky, mráz je spolehlivě zničí a při teplotách
pod nulou bývá také minimální vlhkost vzduchu! Proto, milé dámy, nepeskujme své děti, že už si zase neustlaly postel a jak to
bude v jejich pokoji vypadat! Raději je napodobme, zdraví je totiž přednější!
18
